Levá část žondru trpí. „Tato strana je vystavená klimatickým vlivům. Byl s ní problém vždycky, zvlášť nyní v době častých dešťů a silných větrů,“ uvedl Marek Fajman z Národního památkového ústavu v Brně. Na olezlou stěnu upozorňoval před lety i sám majitel žondru. Tehdy se památkářům podařilo sehnat peníze na opravu. Stála patnáct tisíc korun. Práce se ujal specialní zedník na hliněné omítky.

„Svou práci provedl dobře. Bohužel při této opravě nestačí zeď nalíčit pouze jednou, ale je třeba tak učinit dvakrát do roka. My jsme to nepohlídali,“ mrzí Fajmana. Bílá fasáda tedy začala znovu opadávat a odhalila tak hliněný podklad. Tři roky po opravě je tedy potřeba vše udělat znovu. „Je otázka, kdy se nám podaří sehnat na nápravu peníze. Památka ale není ohrožená. V takovém stavu by začala trpět až tak za deset dvacet let,“ dodal Fajman.

Jediný na světě

Ten tvrdí, že sebranický žondr je jedinou takovou stavbou na světě. „Je specifický v tom, že se v něm kloubí styl domů z Malé Hané, ale i z Českomoravské vrchoviny. Lidé pokukovali, co je za kopci,“ prozradil památkář. Budovy zvané žondry jsou zajímavé tím, že jejich část předstupuje před průčelí. „Žondry stály například i v Knínicích u Boskovic, žádný z nich se ale nedochoval,“ podotkl Fajman.

Památka pochází z první poloviny osmnáctého století. Tvrdí to specialista na lidové stavby Jiří Pokorný. Podle něj se žondr může nazývat také žundrem. Záleží na tom, v jakém nářečí jej lidé vyslovují. „Žondr postavil v Sebranicích rychtář Ondřej Kanýz. Stavba s předsunutou komorou je jediná v regionu, která se dochovala. Zatímco na Hané bývá konstrukce zděná, v Sebranicích je vyrobená ze dřeva,“ nastínil Pokorný.

Sýpka nebo světnice?

Komora sloužila nejspíš jako sklad. Pravděpodobně šlo o sýpku. „Odborníci si však nejsou jistí, jestli tam nebyla světnička. Přesto se někteří přiklánějí k sýpce. V komoře totiž chyběla kamna, takže nebyla vytápěná,“ pokračoval Pokorný.

Žondr je chloubou Sebranic. Davy turistů ale do vesničky podle starosty Jiřího Sedláčka nepřiláká. „Lidé sem kvůli památce nejezdí, i když je to známá historická budova. Není přístupná lidem, protože je soukromý majetek. Vlastníci tam jezdí jednou za čas, jinak je dům prázdný,“ sdělil Sedláček. I jeho mrzí, že je levá stěna žondru narušená. Zasáhnout však nemůže. „Budova totiž není v majetku obce,“ doplnil.

Památkáři tak musí rekonstrukci vyjednat s majiteli. S jedním z nich byl Fajman naposledy v kontaktu právě před třemi lety. Oficiálně patří domek ženě, která žije v daleké Ostravě. Redakci se s ní nepodařilo spojit.