Z pěti vnoučat manželů Olgy a Václava Vlkových je jediným vnukem. „Protože jsem vedle čtyř holek jediný kluk, a tady je to spíše chlapská práce, pomáhám teď já. Pozval a zapojil jsem kamarády, jsou tady i úžasní dobrovolníci. Skoro už jsme vystěhovali přízemí a první patro. Teď jsou na řadě právě sklepy,“ popisuje muž.

Jeho babička bývala v Lužicích a širokém okolí vyhlášenou cukrářkou. Její zákusky a dorty jsou pověstné. „Babička má jednasedmdesát a děda bude mít letos pětasedmdesát let. Jejich zdravotní stav jim teď nedovoluje, aby si na domě jakkoli pomohli sami. Jsou odkázaní na pomoc ostatních. Ještě, že mají dvě dcery. Sice taky bydlí v zasažené oblasti nedaleko prarodičů, mají poničené domy a střechy, ale v menší míře. A svým rodičům tak můžou poskytnout dočasné přístřeší,“ říká Brůček.

Dům jejich prarodičů je jedním z těch, které musejí jít k zemi. „Nejprve se rozhodovalo, zda půjde o částečnou nebo úplnou demolici. Nakonec však statik řekl, že přízemí ani druhé patro nelze zachránit. Věřili jsme, že alespoň to přízemí by přežít mohlo. Dům sousedů je nalepený přímo na dům mých prarodičů. A statik řekl, že musí být svržený celý. No a krátce poté začal praskat i dům babičky a dědy,“ přibližuje smutně vnuk manželů.

Co bude dál, rodina zatím neví. „Prarodiče mají našetřené nějaké peníze, ale říkají, že spíš na svůj vlastní pohřeb. Já platím hypotéku na vlastní bydlení a finančně jim, bohužel, nepomůžu. Bez cizí pomoci by ale byli bezdomovci,“ povzdechl si muž, který proto na pomoc prarodičům zřídil dobročinnou sbírku.

Logo české humanitární organizace Člověk v tísni
První z lidí zasažených tornádem dostanou peníze na opravy domů. O prázdninách

Jeho babička s dědou mají pojištěnou jen domácnost. „Byla to souhra zvláštních okolností. Oni si totiž krátce před touhle tragédií pojistku na dům zrušili. Několikrát se jim totiž dřív stalo, že jim bouřka poničila kupříkladu střechu, a od pojišťovny nic nedostali,“ zdůvodňuje Brůček.

Prarodiče jsou podle něj stále z událostí, které se ve čtvrtek odehráli, v šoku. „Je to hodně čerstvé. Pořád řešíme jen vyklízení suti a nepořádek. Až vystřízliví, uvědomí si, co se stalo. Vše se jedním okamžikem změnilo a nic už nebude jako dřív. Bude hodně dlouho trvat, než budou mít opět svoje vlastní bydlení. Zatímco děda se trápí vnitřně a spíš nemluví, babička brečí, utíká z reality a spíš se zabývá malichernostmi. Řekl bych, že je to přirozená reakce po takových hrozivých událostech,“ zmiňuje vnuk.

Zda a kdy by domek nad sklepem mohl znovu vyrůst, si netroufá odhadnout. „Podařilo se nám zachránit nějaký nábytek a věci. To nejdůležitější z domácnosti tedy mají. Co nás vlastně teď čeká a jak dlouho to potrvá, si ani neumíme představit. Byl by sen, kdyby svůj vlastní domeček měli už příští rok. Uvidíme,“ říká smutně Brůček.

I on je dojatý z pomoci s ochoty naprosto cizích lidí. „Je tady spousta dobrovolníků. Přijdou a automaticky se chopí práce. Neptají se. Uklízejí dvůr, zahradu. Je to neskutečné. Nejvíc mě asi dostala jedna paní, která přijela ze Znojma. Jela sem s dcerou dvě a půl hodiny. Měla po koronaviru a prožila si těžší formu. Dokonce měla i infarkt a má potíže se zády. Sama není v pořádku, přesto ale přijela a pomáhala nám. Jí a všem ostatním za to moc děkuju,“ vyznává se muž z Lužic.