Štědrý večer tak Sofie stráví u její tety. Celá rodina budou pospolu. Dívka je ráda za to, že jsou zdraví. „Tátovi se už zahojila hlava, při tornádu dostal ránu cihlou. Je úžasný, celou dobu to pak bral sportovně a usmíval se na všechny,“ ocenila. Mají za sebou psychicky i fyzicky náročných šest měsíců. Sofie kromě školního učiva letos dostala i školu života. Při opravě jejich domu. „Nosila jsem dřevo, zametala na půdě. Líbilo se mi, že také pomáhám,“ popsala.

Všechny články unikátního seriálu Dětský Vánoční deník čtěte ZDE

Některé děti stále bydlí mimo Hrušky. Zhruba osmdesát žáků navíc od září dojíždí do základní školy v nedaleké vesnici Tvrdonice. Mnozí speciální autobusovou linkou. Našli tam útočiště, protože od katastrofy z konce června řemeslníci opravují hrušeckou školu. „I když se mi v nové budově moc líbí, těším se, až se vrátíme do lavic doma,“ dodala Sofie. Podle ředitelky školy Svatavy Bradávkové se snad děti vrátí do hrušecké školy v novém kabátě v únoru, dřív to nejde i kvůli pracím na kuchyni.

Večeře ve sklepě

Školák David z Hrušek chodí také do čtvrté třídy. Od tornáda bydlí mimo domov. „Teď už malujeme, takže se snad brzy nastěhujeme zpátky a budu se doma dívat na telku. Těším se taky na naši zahradu a hřiště u rybníka, kde jsme si dřív hrávali. Bylo poničené,“ pověděl.

Víte, že? Tati, a kdy už budeš mít volno? ptá se sedmiletý Jakub Zjistěte více o Deníku

Štědrovečerní večeře s rodinou chlapce čeká ve vinném sklepě, kde dočasně bydlí v prostorách pro ubytování. „Po jídle přejdeme přes celou vesnici na barák a dárky si rozbalíme tam,“ usmívá se David.

Páťačka Tereza s rodinou po řádění tornáda přespávali v dolní části domu na madračkách. „Škody byly velké, ale nemuseli jsme se naštěstí stěhovat pryč. Takže na Vánoce budeme doma. Teď už máme hotovou novou střechu. Až doděláme balkon, bude to fajn,“ uvedla.

Tornádo očima dětí

Téměř všechny hrušecké děti prožily večer čtyřiadvacátého června a ve dnech poté traumatický zážitek. Čtvrťáci promítli jejich zážitky do slohové práce. „Byla taková zvláštní šedá obloha a pak začaly padat velké kroupy a pak začalo to tornádo. Odfouklo to trampolínu a bazén a zachránila jsem králíka Vločku,“ napsala jedna žačka.

Další popisovali událost jak z hororu: „Za námi se začalo třepat velké okno, tak jsme se šli schovat do rohu obýváku a zakryli jsme se dekami, aby nás nepořezalo sklo - Zničilo nám to zahradu a plot a zabilo slepice - Rozbilo nám to auto, kapalo ze schodů, prasklo okno, byli jsme schovaní mezi záchodem a koupelnou.“

Víte, že? Těším se, až budu zase jezdit na koni, říká malá Anežka Zjistěte více o Deníku

Děti se bály jako asi nikdy předtím. Rodiny zachraňovaly nejen životy své, ale i domácí mazlíčky. „Mamka mi řekla, ať vezmu psy a schovám se do koupelny. Pak šla babička na balkon a vrátila se celá pořezaná. - Slavili jsme zrovna bráškovy narozeniny. Nešlo zavřít okno. To potom vyletělo. Mamka přinesla kočičky a šli jsme se schovat do sklepa - Než táta dojel ke garážím, tak ho ten vítr i s autem zvedl do úrovně střech, potom cítil, že dosedl a chtěl jet za námi. Ale nedojel, protože v cestě ležel spadlý strom. Tak půlku cesty běžel k nám domů,“ zveřejnila učitelka střípky z prací čtvrťáků.

Společné přání dětí, ale vůbec všech postižených obyvatel z Hrušek, Moravské Nové Vsi, Lužic, Mikulčic a hodonínské části Pánov neplatí jen pro příští rok, ale zbytek života: „Už to nechceme nikdy znovu zažít.“