Běh na necelé dva kilometry do kopce se soudkem limonády v batohu? Na blanenském festivalu Rajbas pro asi čtyřicítku běžců žádný problém. „O závod je vždy velký zájem. Běžci startují po minutě, takže chvíli potrvá, než na trať vypustíme všechny. Zapojit se mohou muži, ženy i děti,“ říká zakladatel festivalu a hlavní organizátor Milan Daněk. 

Než závodníci vyběhnout, krátí si volnou chvíli nejčastěji povídáním mezi sebou navzájem nebo se svým doprovodem. Tuto čestnou funkci přišla pro svou kamarádku zastávat Veronika Štěpánková z Blanska. „Nejsem zrovna závodnický typ, ale ráda podpořím odvážlivce. Navíc si neumím představit, že bych ještě běžela se soudkem na zádech, to bych nevyšla ani první schod,“ komentuje se smíchem Štěpánková, zatímco kamarádce pomáhá s přípravou batohu tak, aby ji soudek co nejméně tížil a pohodlně ho mohla nést. „Chodím na festival už několik let po sobě, má své kouzlo a k Blansku patří,“ dodává. 

Pořadatel Daněk ji dává za pravdu. „Rajbas není jen filmový festival. Je také o cestování, dobrodružství a o soutěžích,“ připomíná sobotní sportovní klání. 

Start prvního účastníka se už blíží, zbývá pár vteřin a je na něm vidět nervozita. Nejdříve musí překonat krátké schody, aby se dostal do úzké uličky a na polní cestu. Pak už je trať závodu jasná, vede po asfaltové silnici.

Mezi závodníky jsou i staří matadoři s pravidelnou účastí. Třeba Tomáš Horák. Na běh se chystal a těšil, nakonec ale startovní a cílovou pásku nepřekoná. „Ve čtvrtek jsem špatně šlápl na schodech a od té doby mě bolí koleno. I když bych moc chtěl, závod bych nezvládl. Nejde v něm ale o vítězství, hlavní je sranda,“ komentuje Horák, který doufá, že příští rok se na trati objeví. 

Zbývají poslední vteřiny, pořadatel v mikrofonu oznamuje, že se má nachystat první běžec. Ten už netrpělivě stojí na místě. Pozoruje časomíru, která mu odpočítává tři, dvě, jednu vteřinu do startu. Teď už jen zvládnout celou trasu a těšit se na odměnu.