V Suchém se ten večer před pětapadesáti lety objevilo pouze jediné vojenské auto, slovenští vojáci spěchali dál. Místní lidé si tak jako v celé zemi zhluboka oddechli. „Byl to konec velkého trápení, zavládla obrovská radost,“ vrací se zpět Vybíhal. Jeho otec patřil ke skupině, která během války pomáhala uprchlým sovětským zajatcům.

O dva dny později přivezli slovenští vojáci do vesnice sedm zajatých Němců. „Odzbrojili je a zavřeli k nám do sklepa. Místní chlapi je pak hlídali do rána,“ pamatuje si Vybíhal. Druhý den vojáci Němce odvedli k hrázi rybníka, v rychlosti odsoudili a u lesa popravili. „Dali jim příkaz lehnout si čelem k zemi a pak je zastřelili. Viděli jsme to z hráze,“ připomíná drsný zážitek z konce války Květoslav Vybíhal. Stejný osud potkal i další tři Němce, které Svobodovi vojáci zastřelili v místech dnešní rekreační oblasti v Suchém.

Oběti

Místní tehdy zasáhla i další událost. V červnu 1945 objevili v Suchém pod stupínkem ve škole dokumenty vícovských občanů. Zanedlouho se našla i zakopaná těla. Byly to oběti německých vojáků, kteří se za partyzány mstili lidem z Vícova. „Tenkrát byl problém sehnat rakve. Těl bylo deset, rakví jen devět, na mrtvého trubače už nezbyla,“ líčí pochmurné detaily Vybíhal. Exhumovat oběti museli němečtí zajatci. K pohřbu se pak sjeli zástupci řemeslnických cechů z širokého okolí. „Pohřbu se zúčastnilo na deset tisíc lidí,“ dodává Vybíhal.

Perličkou je, že se v Suchém v květnu 1945 objevili i američtí vojáci. „Jejich podpisy máme v rodinné bibli. Asi si udělali výlet,“ dodává Vybíhal.