Ten své jméno dostal podle dívky Mileny, která se zamilovala do chudého mládence a chtěla si ho vzít. Rodiče ale jejich lásce nepřáli, a tak nešťastná dívka skočila ze skály. Když se to její milý dozvěděl, rozhodl se pro stejný konec.
Nejen tato pověst, ale i samotná historie areálu, ve kterém se Burianova rozhledna nachází, skýtá zajímavé drama, ve kterém hlavní roli nehrály peníze, ale čas.
„Areál, jehož součástí je pozůstatek třináctimetrové sochy Masaryka zničené za druhé světové války a uměle vytvořená jeskyně, která skrývá sousoší Blanických rytířů, začal v roce 1928 budovat můj dědeček František Burian. Stavělo se v době nejhlubší ekonomické krize. Práci zde našlo až třicet lidí, hodně se tehdy pomohlo nezaměstnanosti v Kunštátu i okolí,“ přibližuje Burianova vnučka Zdena Popelková. Její dědeček rozhlednu vlastnil až do šedesátých let, kdy byla zestátněna. Po roce 1990 ji dostali zpět potomci původního majitele.
Obří socha Masaryka, z níž zůstaly jen boty, a sochy Blanických rytířů, byly dílem čalouníka z nedalekého Bořitova Stanislava Rolínka. Ten jako velmi mladý onemocněl tuberkulózou a na svých zdravotních procházkách začal sochat z pískovce pomocí hasičské sekyrky a nůžek na stříhání ovcí. Jeho talentu si všiml právě František Burian a v mladíkovi okamžitě rozeznal talent. Nechal ho proto bydlet ve svém domě a podporoval ho v tvorbě Masarykovy sochy i Blanických rytířů. Jenže nemocnému mladíkovi nezbývalo mnoho času. Tušil to, a tak musel pracovat hodně rychle. Některé sochy proto nejsou úplně propracované.
Při stavbě samotné rozhledny v letech 1929 až 1931 se uvažovalo prakticky. „Stavba stojí přímo nad opukovým lomem a k dispozici byl tehdy také pískovec, který se získal ražením jeskyně. Pro suroviny se tedy nemuselo chodit daleko. Ochoz rozhledny byl původně dřevěný, ale dnes už je z kovu. V osmdesátých letech jím totiž zatékalo a celé rozhledně hrozil pád. Tehdejší provozovatel naštěstí někde získal peníze a nechal jej opravit,“ říká majitelka.
Z výšky téměř šestnácti metrů jsou z ochozu rozhledny za dobré viditelnosti vidět Krkonoše, Pálava i Praděd v Jeseníkách. Dřív na něm stával panel s vyobrazeným panorama včetně nejdůležitějších bodů. Ten byl ale několikrát poničen, a tak se majitelka rozhodla vytisknout informace o výhledu přímo na vstupenky. Ty by měly být k dispozici do čtrnácti dnů.
I když je rozhledna v soukromých rukou, Pavel Göpfert, starosta Kunštátu, jehož je Rudka součástí, je rád, že takovou stavbu na území města mají. „Jedná se o turisticky zajímavé místo, a tak jsme k němu nechali z Kunštátu vybudovat cyklostezku, která slouží zároveň jako stezka pro nevidomé, které podporujeme dlouhodobě,“ řekl.
S jeho slovy souhlasí i Lída Olšanová z městského informačního centra v Kunštátě. „Rozhledna a jeskyně jsou jednoznačně nejnavštěvovanějším a nejvyhledávanějším turistickém místem v okolí Kunštátu,“ uvedla.
Rozhledna ale neslouží jen k rozhledům do krajiny. „Měli jsme tady vernisáž dřevěných soch, jednou rozhledna posloužila jako galerie obrazů, občas se tady konají svatby a pod ochozem bydlí poštolky,“ usmívá se Zdena Popelková.
ONDŘEJ BACÍK
