Jejich jména dodnes svítí v historickém štítu budovy. „Název Vyhybka vymyslel můj otec. Říkali jsme si nádraží, to musí být něco stylového. Tak třeba Mašinka, ne to je blbost. Vyhybka seděla. Táta říkal, že jsme na fasádu ale měli napsat Veksl s X. Že hospodě stejně nikdo jinak neřekne a měl pravdu. Pro všechny to byl celá léta prostě Veksl,“ vzpomíná na začátky podnikání Černý.

S nápadem otevřít hospodu si s parťákem Pernicou pohrávali už před sametovou revolucí v roce 1988. Měli vytipovaný lokál v Ostrově u Macochy, kde si však tamní hospodu nakonec od státního podniku převzal původní majitel. Tak tedy padla volba na nádražní restauraci v Adamově. Ta měla bohatou historii. Dělníci ji totiž postavili už v letech 1910 až 1911. „Na konci osmdesátých let už začínali podnikat různí zedníci nebo instalatéři. Tak jsme do toho s Liborem a manželkami vlétli také. S holým zadkem, bez zkušeností, ale zato s velkým nadšením. Dali jsme dohromady asi dvacet tisíc a dalších dvě stě jsme si půjčili. Já byl profesí čistokrevný strojař. Mechanik seřizovač obráběcích strojů a linek. Absolvent všeobecně vzdělávacího adamovského institutu a postavil jsem se rovnou za pípu,“ směje se Černý.

Legendární nádražní restaurace Vyhybka půjde zanedlouho k zemi. Ustoupí rozsáhlé rekonstrukci adamovského nádraží za 834 milionů.
Konec legendy v Adamově. Před lety zničil hospodu požár, teď ji smetou bagry

V té době měl za sebou pořádání tanečních zábav a naivně předpokládal, že provoz restaurace pojede na podobné vlně. „Mysleli jsme si, že to bude brnkačka. Prostě prvotní nadšení bylo obrovské a realita jiná. V lokále jsme pak byli prakticky od rána do večera. Vydrželi jsme to do Vánoc v roce 1996, šest let,“ dodává.

Před otevřením převzali podle jeho slov restauraci v žalostném stavu. Na její obnově čerstvým podnikatelům pomáhali rodiče a kamarádi, bez nich by nikdy hospodu do pucu nedali. „Kromě manželek nám neskutečným způsobem pomohli rodiče a také kamarádi. Bez nich bychom hospodu nikdy neotevřeli. Půjčili lešení, namontovali topení a odpracovali obrovské množství hodin. Lokál jsme totiž přebírali ve zuboženém stavu, nebylo tam prakticky nic,“ vysvětluje Černý.

Po nekonečných dnech lopoty konečně přišel den D. Vyhybka otevírala jako první soukromá hospoda v Adamově 1. srpna 1990 a její start byl naprosto famózní. „Měli jsme objednáno čtyřicet hektolitrů piva. Pivovarskej nám říkal, že jsme se zbláznili. Původní výčepní totiž podle něj na nádraží vytočil maximálně tři čtyři bečky týdně. Prý máme velké oči a tak nám vzal patnáct hektolitrů, to musí stačit. My jsme ale jenom za první den vytočili jedenáct hektolitrů, prostě neskutečné. Přišlo tehdy obrovské množství lidí,“ vrací se o více než třicet let do historie muž.

Fakultní nemocnice Brno. Ilustrační foto.
Omikron na jihu Moravy: už sedmý případ, nakažený je školák z Adamova

Po úspěšném začátku přišlo několik let tvrdé dřiny často s nejistým výsledkem. Počáteční euforie podnikatelů postupně opadala. „Bylo to tvrdé a velmi náročné. Fyzicky i psychicky. Divím se, že se žena se mnou tehdy nerozvedla. Abychom hospodu udrželi, byli jsme tam od rána do večera. Na druhou stranu člověk poznal lidi a hlavně zjistil, na koho se může spolehnout a kdo si naopak na kamaráda jenom hraje. Vydrželi jsme to šest let, než jsem Vyhybku pustili. Když jsme začínali, fungovaly v Adamově tři hospody. Když jsem končili, bylo jich už asi jedenáct. To mluví za všechno,“ uzavírá povídání Miroslav Černý.

Na Vyhybce se od druhé poloviny devadesátých let vystřídala řada provozovatelů. V konkurenci ostatních restaurací však začala ztrácet. Pád uspíšil krach nedalekých Adamovských strojíren, po kterém přišla o velkou část zákazníků. Oblíbenou hospodu pak před několika lety dorazil požár fritézy, po kterému už zůstala zavřená. Železničáři do zchátralého objektu, který vyžadoval nákladnou rekonstrukci, už dalšího nájemce nikdy nesehnali. Historický objekt nyní půjde k zemi kvůli rekonstrukci adamovského nádraží za 834 milionů korun.