V sobotu z něj pak použijí dřevěné uhlí do pecí a kovářské dílny při akci Slované na huti. Tam komunita nadšenců průmyslové archeologie kolem Technického muzea v Brně a sdružení přátel historie DAGA přiblíží turistům nejen tavbu železa ale také další staré techniky.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

„Dřevěné uhlí v milíři tady u Staré huti pálíme pravidelně zhruba patnáct let. Moravský kras je historicky spjatý s výrobou železa, na kterou bylo do vysokých pecí potřeba obrovské množství dřevěného uhlí. Zbytky uhlířských placů jsou stále dohledatelné v okolních lesích na řadě míst,“ řekl Deníku Jiří Kadera z Evropského uhlířského spolku.

Stavbě milířů a pálení dřevěného uhlí se podle svých slov věnuje už od roku 2008. Z oblasti Českého lesa, kde žije v obci Kundratice, tuto historickou techniku pomohl se skupinou přátel oprášit také na jihu Moravy.

U Staré huti v Moravském krasu kouří velký milíř. Uhlíři oživují dávné řemeslo.V sobotu pořadatelé lákají na akci Slované na huti. Pro zvětšení rozklikněte.Zdroj: Se souhlasem Technického muzea v Brně

„Nejlepší na výrobu dřevěného uhlí je tvrdé dřevo. Jednička je buk. Srovnatelný je pak ještě dub, akát, habr nebo jasan. V Josefovském údolí jsme postavili menší milíř, abychom uhlí stihli vypálit na sobotní akci. Naskládali jsme do něj pět kubíků bukového dřeva. Z takového množství jsme schopni vyrobit asi dva a půl kubíku dřevěného uhlí,“ uvedl Kadera.

Nejdříve připravili ideální místo

Uhlíři si nejprve museli na louce u huti Františka připravit vhodné místo. Uprostřed malého plácku vztyčili čtyři tyče, okolo kterých začali vyskládávat postupně dřevěná polena.

„Je to základ komínu, kterému se říká král. Prochází skrz celý milíř a kolem něj stavíme polena do tvaru kupole. Ta se pak pokryje trávou nebo chvojím a ve finále se zasype hlínou. Vše se nakonec může ještě zpevnit dřevěným ochozem,“ popsal postup stavby milíře uhlíř ze západu Čech.

Do krále se pak podle něj nasypou žhavé uhlíky a doplní se až po okraj. Vše se uzavře a na vrcholku kupole uhlíři propíchnutím vrstvy hlíny udělají po obvodu několik otvorů. Takzvané dýmníky.

„Uhlí se vypaluje postupně odshora vějířovitě směrem dolů. Nejprve se z milíře valí hustý bílý dým, který se táhne nízko při zemi. Jakmile má namodralou barvu nebo je naopak téměř bez barvy, je to znamení, že v této části milíře je uhlí už vypálené. Dýmníky ucpeme a pod nimi uděláme další,“ řekl na závěr Jiří Kadera.