Kromě masných produktů a plodin nabízí farma Zdeňka Slouky čas od času také společenské akce. Ty zaznamenaly v okolí velký úspěch. „Napřed mě napadlo uspořádat pálení čarodějnic letos na jaře. Měsíc jsem to chystal a nikdo v okolí moc nevěřil, že by to mohlo vyjít, že o akci bude zájem. Na zahájení přišlo hrozně málo lidí, tak jsem začal trochu propadat skepsi. Odjel jsem ale ještě pro stoly, a když jsem se vrátil, všude okolo farmy parkovala šílená spousta aut a na farmě bylo narváno. Úplně mi vyhrkly slzy,“ říká jednatřicetiletý muž.

Jak jste se k farmaření dostal?

K farmaření jsem měl vztah už odmalička kvůli otci. Ten míval býky a učil mě pracovat na polích, kde jsme měli pšenici a brambory. Jako dítě jsem to bral v pohodě, ale musím přiznat, že později v pubertě jsem to spíš nenáviděl.

Takže jste se chtěl vydat jinou cestou, třeba někam na studia?

To bylo složitější. Mít vlastní farmu byl můj dětský sen. S přibývajícím věkem jsem ale poznával, kolik práce to obnáší. Když mi bylo šestnáct, otec zemřel. Nevěděl jsem, co dál, a různě jsem lajdačil. Nakonec jsem se vyučil opravářem zemědělských strojů a zařízení. Protože pocházím z lesácké rodiny, sehnal jsem potom přes známé práci v lese.

Tam jste se věnoval konkrétně čemu?

Napřed jsem nastoupil do těžby a tam jsem s traktorem tahal pokácené stromy. Pak jsem pracoval na pozici pěstitele, kde jsem měl i brigádníky. S nimi jsme dělali ožínání, sázení a zatírání stromků nebo stavbu oplocení.

Z lesa jste ale nakonec odešel, proč?

Začal tam složitější systém výběrových řízení. V případě neúspěchu jsem kvůli takzvanému švarcsystému nemohl pracovat pro nikoho jiného a musel bych zůstat chvíli doma. Nelíbilo se mi navíc, že nový systém podpořil korupci a proto jsem přemýšlel, jak se živit jinak. Vždycky mě bavilo rybaření, tak jsem si pronajal rybník v Mladé Boleslavi, kde jsem pak tři roky dělal sportovní rybolov. Tam to bylo super, ale majitel už mi pak neprodloužil smlouvu.

Zůstal jste pak ještě v Čechách, nebo jste se vrátil domů?

Ne, vrátil jsem se na Moravu a šel jsem zase pracovat do lesa, ale to mě nenaplňovalo. Stále se mi vracela myšlenka, že tady v okolí není žádná pořádná farma. Tak jsem se rozhodl, že ji prostě založím. Přestože jsem znal základy od otce, měl jsem tehdy o farmaření dost zkreslené představy.

Kde čerpá energii a odpočívá
● Oblíbený způsob odpočinku: Rybolov a farma. Jako práci beru spíš lítání po úřadech a byrokracii na počítači. Farma už je právě odpočinek.

● Oblíbený podnik: Já do hospody nechodím, ani nepiji alkohol. Občas ale zajdu na Samsaru, tam mám ovce.

● Oblíbená trasa procházky: Nejvíc chodím po farmě, ale baví mě i procházka s ovcemi z Rudice na Klepačov. Nejde ani tak o to, kudy jdeme, ale kolemjdoucí jsou mrtví smíchy, když křičím „ovec, ovec“ a ty ovce za mnou fakt běží.

V čem nejvíc?

Nedokázal jsem odhadnout, jak rychle se utvoří klientela ani o jaké produkty bude největší zájem. Měl jsem na začátku ovce a prvního června 2013 jsem koupil bývalý prasečák, abych měl kam farmu umístit. O pár dní později jsem se probudil a napadlo mě, že bych mohl koupit tisíc slepic. To byl jeden z nejhorších nápadů. Slepice sežraly sto dvacet kilo krmení denně, ze snůšky jsem měl deset tisíc vajec a žádné zákazníky ani odběratele. To bylo drsné. Nakonec jsem vejce udal různě po okolí a po známých, ale byl to boj.

Pak už větší krize nepřišly?

Ale ano, přišly, ale většinou to bylo zase z nezkušenosti. Například jsem nakoupil velkou várku kuřat a do toho mi zavolal kamarád, jestli s ním nechci za tři dny vyrazit na pěší túru z Prahy do Itálie. Byla to placená reklamní akce jedné nápojové firmy. Napřed jsem ho odmítal, že je blázen a že mám farmu, nakonec mě ale přesvědčil. Měsíc jsem pak šel do Itálie, a když jsem se vrátil, měl jsem kuřata vykrmená na pět a půl kilo, bylo to úplně neuvěřitelné. Byla ale právě sezóna dovolených, lidé nenakupovali, takže jsem zase neměl odbyt. A do toho jsem se ještě tehdy ženil. To byla celkem prekérní situace.

Co na ty začátky říkala rodina?

Rodina z toho byla dost zoufalá. Bývalá manželka mě ještě docela podporovala, ale zbytek rodiny se stavěl proti farmaření, měli z toho obavy. Začátky byly fakt krušné.

Za jak dlouho se situace obrátila?

Ke vzestupu později nejvíc přispěla právě ta chlazená kuřata. Zákazníci se začali hrnout a pak už brali všechno, maso i vejce. Do toho jsem byl chvíli marod, tak jsem měl čas surfovat po internetu, kde jsem si nasmlouval některé obchody jako pravidelné odběratele. Když jsem začal dodávat do obchodů, nebyl jsem už tolik závislý na jednotlivých zákaznících a měl jsem zaručený trvalý týdenní příjem. To byl asi největší zlom.

A aktuálně máte na farmě kolik zvířat?

V současné době mám přibližně tři sta slepic, tři sta křepelek, dvě stě kuřat, sedmdesát kačen, dvacet ovcí, sedmnáct telat, dvanáct prasnic, jednoho kance a sedmnáct telat. Celkem mám teď asi čtyřicet hektarů pastvin a trochu orné půdy, na které pěstuji cukety, dýně a patisony.

To už je celkem velká farma, kolik lidí ji obstarává?

Starám se o ni sám. Měl jsem chvíli zaměstnance, ale nakonec jsem zjistil, že z něj mám větší ztráty než prospěch. Hodně mi pomáhá kamarád pan Šindelka, který se dříve znal s mým otcem. Beru od něj velkou část krmení, doveze mi za rok i tři sta metráků pšenice. Nemusím teď počítat, kolik mi zbývá krmiva, a taky jsem mohl úplně vysadit sóju a krmné směsi, kterým moc nedůvěřuji. Pár kamarádů mi také pomáhá nakládat balíky sena, když je třeba.

Stíháte na farmě přes den vše obstarat?

Já to jako práci ani neberu. Na farmu se pokaždé těším a myslím, že všechno i celkem v pohodě stíhám. Ráno mě okolo půl sedmé probudí děti a asi do devíti hodin si pak ještě hraju s nejmenším synem. Pak jedu na farmu a tam teprve řeším, co bude zrovna ten den třeba. Napřed posbírám vajíčka, nakrmím slepice a křepelky, telatům dám šrot a jedu zkontrolovat ohrady. Jednou týdně farmu kompletně vyčistím a každý čtvrtek porážím pro zákazníky drůbež.

Co je podle vás aktuálně největším problémem českých farmářů?

Supermarkety, které nepřinášejí valnou kvalitu, ale mohou si dovolit srazit ceny na minimum, a překupníci, kteří špiní naše jméno. Nedovedete si ani představit, jak lidé podvádí se značkou bio. Nejednou se mi stalo, že jsem byl na farmářských trzích jediný farmář. Překupníci si koupí malé pole, které udržují v biokvalitě pro kontroly, a většinu zeleniny přitom vozí z Polska. Netvrdím, že to dělá každý, ale zákazníci by si měli svého farmáře prověřit.

Jaké máte na farmě plány do budoucna?

Těch mám hodně. Chtěl bych se příští rok dostat na padesát až šedesát kusů telecího, prasata bych chtěl rozšířit o více landrasů a duroců a zaměřit se na produkci selat. Taky bych rád příští rok nakoupil traktory, abych mohl začít poskytovat dalším zemědělcům balíkovací služby, orby, rozmetání a podobně. Vyzkouším také pěstování brambor pod senem. Všichni si klepou na čelo, co je to za nápad, ale je to osvědčená předválečná metoda.

Inspirujete se často starou zemědělskou tradicí?

Spíš všechno řeším selským rozumem. Něco si přečtu na internetu, něco mi poradí známí, zákazníci nebo třeba i zapálení majitelé obchodů, do kterých dodávám. Spojím si to pak se svými základními znalostmi a zkušenostmi z farmy a většinou dokážu už dopředu odhadnout, co by mohlo fungovat.

Na farmě pořádáte i akce, na co se lidé můžou v nejbližší době těšit?

Akce teď na nejbližší dobu neplánuji, ale lidé se můžou těšit na pěkné vánoční stromky, které právě pro zákazníky chystám. Co se týče akcí, chtěl bych je do budoucna hodně rozšířit. Je to zatím spíš jen plán, ale chtěl bych dát k farmě mobilní domky a podporovat agroturistiku. Zájemci by mohli u farmy přespat a vyzkoušet si třeba na jeden víkend farmařit. Kdo by o takový program neměl zájem, mohl by zase chodit na vycházky po okolí.

KRISTÝNA KUCHARČÍKOVÁ