Umělkyně se nejdřív zaměřila na řezbu do dřeva, které je jedním z nejstarších materiálů. Nadchla ji také keramika, poté šperky. Některé začala vyřezávat do kosti, třeba i mamutí. Vydává se tak po stopách starověkých umělců a řemeslníků. „Nejdříve jsem cvičila na hovězích kostech. Nyní kupuji přes internet mamutovinu. Slonovou kost bych totiž z etických důvodů k řezbě nikdy nepoužila, “ říká devětadvacetiletá žena. Ta se při tvorbě inspiruje prvotními lidskými příběhy.
Nad šperky tráví Svěráková třeba i dvanáct hodin bez přestávky. Od svého díla odchází až když je hotové. „Práci nemůžu přerušit, ztratila bych pak nit,“ usměje se, posadí na židli ke stolu a začne kost pečlivě zpracovávat. Na pomoc si přibere starou zubní vrtačku. Hotové tvary pak dočistí miniaturními dlátečky a pilníky. Potom své dílo vyleští, některé detaily pozlatí. „Snažím se, aby moje šperky byly zároveň umělecká díla. Vytvářím třeba miniaturní sošky, které mají svůj význam. Proto jim dávám i jména, která myšlenku podtrhnou,“ pokračuje Svěráková. Kostěná ruka přes ebenová ústa tak naznačuje Pššš. Schoulené ženské postavě o velikosti centimetr a půl autorka dala název Zavinuta, náramku z jehož rozvlněných vlasů vyplouvá lidská dlaň s jablkem, zase Pokušení. „Vytvářím ale i klasické zlaté šperky, včetně snubních prstýnků,“ podotýká Svěráková. Svou kolekci doplňuje i o výtvory z kovu, kamenů a orientálních dřev.
Nejbližší výstava, kterou šperkařka chystá, začne prvního října v Dolních Věstonicích.