Proto bylo pro dobrodruha z Blanenska velmi obtížné po vyčerpávajícím výstupu těsně před cílem vzdát. „Samozřejmě o tom rozhodnutí otočit se těsně pod vrcholem pořád přemýšlím. Je to pro mě naprosto nová zkušenost a vlastně i škola života. Mám totiž ve zvyku věci dotáhnout do konce. Drama z toho ale nedělám, vzpomínám na dobré věci, co mi expedice přinesla. Hlavně jsem se vrátil domů k rodině zdravý, to je pro mě nejdůležitější,“ říká Vítek, který z Pákistánu přiletěl koncem minulého týdne.

I nyní s odstupem času by se podle svých slov rozhodl stejně. Tři členové z výpravy brněnského Expedičního klubu se na vrchol dostali, Vítek už ve druhém družstvu ne. „Zkušení členové našeho prvního týmu mi řekli, že pokud vyrazím na vrchol, je to tak půl na půl, že se vrátím živý. Ohrozil bych nejen sebe, ale i kamarády. V osmi tisících metrech nad mořem nemáte sílu někomu pomáhat a ani to po druhých nemůžete chtít. Navíc riskujete, že ohrozíte ostatní i při sestupu, který nemusíte zvládnout. Nechci být kýčovitý, ale před očima mi naskočila rodina a celý život. Nedávno se mi narodila dcera, máme syna. Prostě jsem chtěl, aby se táta vrátil domů,“ vzpomíná muž.

Nebezpečný Broad Peak

O kritické okamžiky nebyla pří výstupu k vrcholu ani při sestupu do základního tábora nouze. Jeden špatný krok nebo zaváhání mohly mít tragické následky. Jen pro srovnání, ve stejném době vystoupal v pohoří Karakoram na dvanáctou nejvyšší horu světa Broad Peak zkušený jihokorejský horolezec Kim Hong-bin. Jako první postižený lezec zdolal všechny osmitisícovky na světě. Při sestupu však zmizel, pravděpodobně se zřítil do některé z proláklin. Po týdenním pátrání jeho tělo nenašli. „I v tomto světle jsem rád, že jsem dal na zkušené horolezce. Kim rozhodně nebyl žádný nazdárek. Zdolal všechny osmitisícovky světa včetně Everestu, K2 a Annapurny a pak ho dostane Broad Peak. Ten měl přitom být relativně jednodušší na výstup než naše expedice na Gašerbrum II,“ říká Vítek.

Se svým výkonem je naprosto spokojený. Výstup zvládl nejen po psychické stránce ale i fyzicky. Z expedice se vrátil s omrzlým palci a má menší potíže s dýcháním. „Není to nic vážného. Výstup byl ovšem nefalšované peklo. Každý den jste za hranou svých možností v prostředí, které vás chce v lepším případě vypudit, v tom horším zabít. Ve vysoké nadmořské výšce byl každý den příšerný. Nemůžete dýchat, máte noční můry, nechutná vám jíst, zvracíte,“ popisuje drsné podmínky dobrodruh.

Na Krásnou horu s výkresem od syna

Ve dne stoupali členové expedice navlečení v plné polní a často se pekli ve slunečním žáru zaživa. „Slunce má tak vysoko obrovskou sílu, a navíc se odráží od ledových stěn. V noci pak bylo zase dvacet pod nulou. Natočil jsem si video, kde říkám, že už nikdy, opravdu nikdy, tak vysoko nepolezu,“ usmívá se muž.

K vrcholu Gašerbrum II, který v překladu znamená Krásná hora a říká se jí také K4, stoupal s výkresem od syna. Když mu bylo nejhůř, tak obrázek vybalil. Dodával mu motivaci a sílu. „Samozřejmě jsme zažili i spoustu legrace. Vzpomínat budu například na kuchařskou legendu, která se starala o světové expedice. Kvůli koronaviru nebylo pod osmitisícovkami tolik lidí, a tak tento zajímavý týpek dostal na starosti nás. Vařil famózně. Tří čtyřchodové menu nebyl problém. Zíral jsem. Poprvé v životě jsem také ochutnal jaka,“ dodává Vítek.

A jestli se někdy pokusí o návrat a výstup na některou z osmitisícovek? „Úplně bych tu kapitolu neuzavíral, i když vím, co je to za peklo. Kopce jsou ale fajn,“ uzavírá šibalsky.