O nekvalitně provedenou kanalizaci v obcích nad vodní nádrží Boskovice se stará boskovická divize Vodárenské akciové společnosti. Její ředitelka Miloslava Soldánová se netají tím, že dílo je zmetek, jehož provozování společnost velmi zatěžuje.

Jak dlouho se o tento systém staráte?
Od té doby, co byl postaven, od roku 1989.

Co vám tam jako provozovateli způsobuje největší problém?
Náklady, které si to vyžaduje. Kvůli netěsnostem kanalizační sběrače nabírají balastní vodu, té je na čerpací stanice moc, a do čistírny odpadních vod teče v podstatě naředěná voda, takže čištění je neefektivní. Velmi drahý je provoz čerpacích stanic. Kdyby to bylo v pořádku, náklady podstatně klesnou.

V čem je největší zátěž pro životní prostředí?
Pokud bychom se o to vůbec nestarali, ohrožovalo by to hlavně kvalitu vody v přehradě a v říčce Bělá. Podle vzorků není znečištění tak závažné. Faktem je, že v období jara nebo velkých dešťů voda přepadá tam, kde nemá. Přesto si myslím, že kvalita vody v přehradě je konstantní a dobrá. Ale právě proto, že to provozujeme i na sílu.

Co podle vás stojí za tím, že stavba byla provedena tak nekvalitně?
Tak se prostě dřív dělalo.
Je to zmetkové, nekvalitní dílo. Do funkce ředitelky jsem nastoupila v roce 1992 a okamžitě jsem to reklamovala. Ale normálně už to nešlo, tak jsem to dala k obchodnímu soudu. Ale stejně se tím nic nevyřešilo. Pořád se prodlužoval zkušební provoz, investor dostával úkoly a povinnosti, které neplnil, až zmizel. Pro nás je to danajský dar, který nás stojí starosti, nervy a náklady. Asanační opatření mě stála deset let života.

Jak hodnotíte snahu Svazku vodovodů a kanalizací, který se na nápravu stavu snaží získat peníze z evropských zdrojů?
Zaplaťpánbůh, že svazek existuje a že se k tomu takto postavil. Protože kdyby to tak nebylo, byla by to neřešitelná situace. Snad se mu podaří peníze získat.