Obří socha Milana Rastislava Štefánika, slovenského pilota a státníka, včera naposledy ve své bronzové kráse ležela v hale Druhé slévárny Blansko. Pak nad ni spustili velký hák s pevnými řetězy, obestřeli ji plachtou a naložili na plošinu nákladního auta. Více než sedm metrů vysoký a šest tun těžký kolos dnes opouští Blansko a míří do Bratislavy.

Socha vznikala v blanenské slévárně více než rok na objednávku Nadace Milana Rastislava Štefánika. „Byla to výjimečná zakázka, rozměrově největší socha v historii firmy. Ukázalo se, že dokážeme zvládnout i takové míry. Podařilo se nám to dotáhnout do úspěšného konce. Prožíváme historický okamžik, na který budeme dlouho vzpomínat,“ netajil radost generální ředitel firmy Milan Hlaváč.

Sochu ve středu čeká slavnostní vítání na hranicích mezi Českem a Slovenskem. „Zatím bude uložena v Bratislavě. Slavnostně památník odhalíme v květnu příštího roku při příležitosti devadesátého výročí tragické smrti Štefánika,“ uvedl správce Nadace Milana Rastislava Štefánika Pavel Šesták. Monument bude stát na Dunajském nábřeží, před novostavbou Slovenského národního divadla. Socha u Dunaje byla postavena už v roce 1937. Roku 1954 ji však komunisté zničili. Proto nyní vznikla úplně nová, která má stejnou podobu i rozměry.

Dělníci ze slévárny umělecké litiny na soše pracovali téměř denně. „Socha se skládala ze sedmadvaceti dílů, které se pak dávaly dohromady. Bylo to hodně psychicky náročné, protože tak velkou sochu jsme ještě nedělali,“ svěřil se cizelér Lubomír Zapletal. Až bude Štefánik na podstavci, určitě se na něj pojede do Bratislavy podívat. „Měli jsme pochybnosti, jestli to dokážeme. Takže teď můžeme být hrdí,“ dodal. „Mám z toho radost, protože je to krásná socha. I když jsme rádi, že už je za vratama,“ doplnil jeho kolega Antonín Voráč.

Podle Milana Hlaváče byli nervózní do posledního okamžiku. „Kdyby se třeba na část sochy dostalo jen pár kapek citronu, nastal by velký problém, protože by došlo k chemickému poškození,“ dodal.