Muži se tak začali ukrývat v blízkých lesích. „Byl jsem v té době dvanáctiletý kluk, ale pamatuji si, jak se otec vrátil domů s tím, že se dva kluci ukrývají v lesích. Domů nemohli, a tak jim rodiny začaly do lesa nosit jídlo a všechno, co potřebovali," přiblížil počátek pozdějších pohnutých událostí v obci pamětník Josef Bohatec z Drválovic.

Skupina se brzy rozrostla o další utečence a také o sovětské vojáky, kteří uprchli z německého zajetí. Pomáhalo jim mnoho místních. „Rodiče pracovali na poli, a tak se maminka snažila sehnat kdeco, aby jim mohla pomoci," zavzpomínal syn jedné z později popravených žen Pavel Blaha ze Svitávky.

Partyzáni si v lese vybudovali dobře utajený bunkr. Skupina ukrývaných i pomáhajících se ale brzy rozrostla natolik, že se o ní gestapo dozvědělo. Svou roli v tom hrála nejen nepovedená snaha opatřit si nějaké zbraně, ale také žně v roce 1943. „Bylo potřeba pomoct, a tak šli na pole i lidé z bunkru. U bratra mé maminky pomáhal například i uprchlý Rus," podotkl Blaha. I když je nikdo neudal, jejich bezpečnost začala být ohrožená.

Do skupiny v té době přibyl nový člen, který si říkal Veselý. Nikdo z Drválovic v té době nevěděl, že se ve skutečnosti jedná o Františka Šmída nastrčeného gestapem. Partyzáni se obávali vyzrazení, a tak se skupina rozdělila a ukrývala po známých. Šmíd jim tvrdil, že je schopen domluvit jejich přesun do Beskyd, kde se měli schovávat další partyzáni. „Šmíd je pak opravdu začal postupně posílat autem pryč. Místo v Beskydech ale končili v rukou gestapa. Jedním z posledních, které Šmíd naložil do připravené sanitky, byl i můj otec. Něco se mu ale nezdálo. Když je potom vysadili v Ochozu u Brna v nějaké chatě a on uviděl čekající příslušníky gestapa, neváhal a utekl. Podařilo se mu dostat zpět do Drválovic a varovat místní, že byli zrazeni," připomněl Blaha.

V té době už byl bunkr zničen a celá odbojová organizace prozrazena. Gestapo s četníky zatýkali všechny, kteří měli s odbojáři co do činění. „Otec se raději vzdal. Bylo mu jasné, že když uteče, zatknou místo něho naši matku a možná i mě a sestru," řekl Bohatec. Přesně to se stalo v případě Blahových. „Otci se podařilo utéct, ale zatkli maminku. Šmíd ji viděl, když nesla partyzánům jídlo. Mučili ji a vyslýchali. Když zjistila, že ji někdo udal, vzala všechnu vinu na sebe, aby nikoho dalšího neprozradila," dodal Blaha. Marii Blahovou popravili 5. října 1944. Bylo jí pouhých osmadvacet let a doma na ni čekali dva malí synové. Výslechy a soudy nepřežil ani otec Josefa Bohatce. Stejně jako šestadvacet jejich spojenců.

Jejich památku si v Drválovicích připomenou čtrnáctého září. „Vzpomínka začne u památníku na hřbitově ve Vanovicích. Poté se přesuneme k místní škole, protože mezi popravenými byl i tehdejší řídící učitel Josef Náhlík. Hlavní část vzpomínky se uskuteční u památníku, který je blízko míst, kde stával bunkr," objasnil starosta Vanovic, jejichž místní částí jsou Drválovice, Petr Dvořáček.

U příležitosti vzpomínky bude k vidění i výstava dobových uniforem a předmětů, které se u místních dochovaly. Události se zúčastní rovněž předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička.

Podívat se přijde i Pavel Blaha. „Lidé by neměli zapomenout na to, co se tehdy stalo a za co místní lidé včetně mé matky položili životy," dodal Blaha.

MARIE JAHODOVÁ