„Pálení dopadlo dobře. Uhlí je perfektní, ale jak se tady práší a dýmí, nemůžu moc mluvit,“ hlásí Jiří Kadera z Evropského uhlířského spolku s červeným šátkem kolem krku. S dalšími nadšenci při akci Slované na huti v areálu Stará huť ukazuje nedaleko pětitisícového Adamova historická řemesla.

Ty jsou poblíž bývalé vysoké pece Františka v režii Technického muzea v Brně, které tam provozuje expozici železářství a sdružení přátel historie DAGA. Turistům v Josefovském údolí přibližují nejen tavbu železa ale také další staré techniky. „Dnes máme na programu tavbu železa ve dvou pecích. Třetí pec pak rozfajrují studenti z Čech. Používáme dřevěné uhlí, které si tady pravidelně před akcí vypalujeme v milíři. Na stavbu pecí jsme použili kaolín z rudického lomu Seč. Přes zimu se rozpadnout a musíme stavět nové,“ hlásí odborník na historickou tavbu železa Dominik Talla.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

Hliněné pece se nejprve rozehřívají metrovými poleny dřeva a do komínu se pak sype dřevěné uhlí. „Výsledkem tavby by měla být takzvaná železná houba. Porézní kus železa, který pak dáme kovářům na zpracování,“ dodává od mouru začerněný muž.

To už se však dává znovu do deště a část návštěvníků Staré huti rychle spěchá do zastřešené expozice železářství. Pečlivě si ji prochází například trojice výletníků z obce Bošovice na Vyškovsku. „Je to tady super. Hlavně děti musejí být nadšené. Ukázky starých řemesel jsou moc pěkně udělané. Prohlédli jsme si tavbu železa, pečení chleba, výrobu vápna a taky dobové vaření piva. S kamarády jsme si udělali pěkný výlet. Teď si ještě projdeme zdejší muzeum, jsme tady poprvé,“ říká Jindřich Lilek. Doprovod mu dělají František Kulhánek a Aleš Navrátil.

Eva Kupová
Smutek v Blansku. Zemřela výtvarnice a žena mnoha talentů Eva Kupová

Model staré železářské pece si za sklem kousek dál prohlíží Dorota Pospíšilová z Kanic na Brněnsku a její dva synové Eda a Olda. V Josefovském údolí už byli několikrát a začátkem týdne na vlastní oči viděli doutnající milíř na výrobu dřevěného uhlí. „O dnešní akci jsme se dozvěděli v televizi a tak jsme vyrazili. Moc se nám tu líbí, i když počasí je takové všelijaké. Do muzea jsme se chtěli podívat už dřív, ale bylo zavřeno,“ usmívá se žena. „Mně se nejvíc líbili kováři a rozdělávání ohně,“ dodává jeden z hochů.

Mezitím už přestává pršet a Josefovské údolí alespoň na pár minut zase ozáří mezi mraky slunce. Hloučky turistů postávají před dřevěnou chýší, kde do kusu rozžhaveného železa buší společně s jedním se studentů Jan Lokajíček. Mistr odborného výcviku na učilišti ve středočeském Nymburku. Kovářskému řemeslu se vyučil, ale podle jeho slov ho neživí a má ho jako koníček. Do Moravského krasu na Blanensku na setkání vyznavačů historických řemesel jezdí už asi patnáct let. „Baví mě práce s ohněm a železem. Navíc se zajímám o historii. Vyrábím dobové nářadí, zbraně a další předměty,“ vysvětluje mezi údery kladivem urostlý chlapík v klobouku.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

Poblíž kovářské dílny vaří Petr Holub a sladmistr Václav Štursa prastarý druh pivního ležáku nazývaný Steinbier. Do dřevěného džberu s mladinou přidávají rozžhavené kameny. Ty částečně zkaramelizují cukry a pivu dávají výrazný karamelový šmak. „Takto se pivo vařilo například v Korutanech, na území ovládaném Franky nebo ve Skandinávii. Několik pivovarů takto funguje dodnes. Původně se používá rozpálený šedý pískovec, ale ten k dispozici nemáme. Recept jsme zjednodušili a použili jiný druh kamene,“ vysvětluje Václav Štursa.

Jeho parťák Petr Holub dodává, že uvaří lehké pivo, maximálně dvanáctistupňové. „Takto se obecně vařila slabá piva. Selská k práci. Při žních ho měl sedlák nachystané pro nádeníky při polních pracích, například žních,“ dodává muž.

Jako v dětském pokoji. V Blansku otevřou zábavní centrum Hopík. V bývalé squashové herně nedaleko vlakového nádraží.
Jako v dětském pokoji. V Blansku otevřou zábavní centrum Hopík

Letošní setkání nadšenců tavby železa, dalších dobových řemesel a historie se na Blanensku v areálu Staré huti uskutečnilo již po třiadvacáté. A pořád táhne. „Musím ale přiznat, že naše parta kolem Technického muzea v Brně, která to všechno v areálu Stará huť před lety spustila, stárne. Na druhou stranu se přidávají další lidé. Podobných akcí ovšem přibývá i na jiných místech. Aktivit je daleko více, než v minulosti a je na dobrovolných nadšencích, jak je to bude dlouho bavit a jestli se nám podaří tradici udržet,“ říká na závěr za pořadatele Ondřej Merta z Technického muzea v Brně.