Nastoupil tam v roce 1972 jako mladý učitel s čerstvým diplomem v kapse, potkal tam budoucí manželku, patnáct let byl zástupcem ředitele a posledních patnáct stojí v čele školy. Zítřejší oslavy budou poslední velkou akcí za jeho ředitelování, protože od prvního října se chystá do penze.
Drahomír Skořepa se narodil v roce 1948 v Prostějově, kde absolvoval gymnázium s přírodovědným zaměřením. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval matematiku a fyziku, později pak přidal ještě na univerzitě v Brně obor výpočetní technika a udělal si doktorát z didaktiky fyziky. Když hledal práci, dostal tip na místo učitele na boskovickém gymnáziu. „V srpnu 1972 jsem se sem jel představit a od té doby tady pracuji. Vždycky jsem si moc vážil toho, že zde mohu učit. Za ženu jsem si vzal kolegyni, která nastupovala zároveň se mnou, a Boskovice se staly mým druhým domovem. Mám to tady moc rád,“ říká otec dvou synů, z nichž jednoho s manželkou adoptovali.
Chtěl jste být odjakživa učitelem?
Už na základní škole po mně chtěli, abych doučoval spolužáky. Už tehdy mě bavilo vysvětlovat, o jiném povolání jsem ani neuvažoval.
Čím vás přitahuje matematika a fyzika?
Svou exaktností. Hodně mě baví třeba i dějiny, ale nikdy jsem nebyl schopen se učit obrovské množství faktů bez toho, aniž by na sebe logicky navazovala. Matematika i fyzika jsou o tom, co si umím odvodit. To mě na tom vždycky bavilo.
Pamatujete si ještě den, kdy jste poprvé vstoupil do budovy boskovického gymnázia?
Bylo to někdy v srpnu roku 1972, kdy jsem se jel představit tehdejšímu řediteli Krejčímu. Vzpomínám si, že když jsem vešel do ředitelny, tak tam seděl ještě jeden vousatý bloňďák a přezkušoval tam žákyni z matematiky, dělala opravnou zkoušku. Shodou okolností jsem pak třídu, kam chodila i tato žákyně, po svém nástupu dostal na matematiku a byla to moje první třída, kterou jsem dovedl k maturitě.
Boskovickým gymnáziem prošla řada studentů, jejich jména jsou dnes hodně známá, namátkou kardinál Tomáš Špidlík či ekonom Pavel Kysilka. Jste hrdý, že jste celý profesní život učil ve škole, která vychovala tolik osobností?
Jsem na to moc hrdý. Nevyšli odtud jen vědci, významní ekonomové, ale i význační sportovci či umělci. Já jsem učil třeba divadelní zpěvačky Jarku Horskou a Naďu Bláhovou nebo horolezkyni Soňu Vomáčkovou. Naše škola má úžasnou tradici. Absolventi se pravidelně scházejí a to je moc dobře, protože si tak neustále připomínají, odkud vyšli.
Ve funkci ředitele máte před sebou už jen pár měsíců. Co pak?
Rád bych ještě nějaké hodiny učil, ale nechtěl bych celý úvazek. Potřebuji si už od práce odpočinout. Uplynulých třicet let rodina trpěla tím, že jsem větší část sebe věnoval škole. Pokud to ještě aspoň trochu půjde, chci ztracený čas rodině vrátit.
Už máte naplánované, co na odpočinku určitě budete chtít dělat?
Jsme rodina vysokohorských turistů, takže se moc těším, že se do hor dostanu i jindy než jen v červenci a v srpnu, kdy je horko a časté bouřky. Na chození po horách se moc těším.
Co gymnáziu do dalších let přejete?
Hlavně dobré studenty. Studenty, kteří budou mít o práci ve škole, ale i o práci navíc, kolem školy, zájem. Přeji svým nástupcům, aby měli štěstí právě na takové vynikající studenty, se kterými jsem mohl pracovat já.
