„Měli by z nich jednoduše vyrůst slušní lidé,“ říká okresní náčelník Junáka na Blanensku Stanislav Fránek. Takové poselství s sebou přináší skauting už sto let. Přesně tak dlouho totiž v Česku funguje.

A podle Fránka se junák od svého založení v mnohém změnil. „Dřív byl skauting více postaven na víře v Boha. V současné době už to není tak úplně pravda. Ale pořád je Bůh něco, co nás převyšuje, stále je ve skautingu přítomný. Souvisí to i s tím, že jsme organizace výchovná, ne jenom zájmová. Stejně tak se trochu změnilo vedení skautingu. Donedávna se v něm mísila americká tradice přebírající indiánskou kulturu a ta evropská, která kladla význam na armádu. V poslední době se k nim přidává vidina skautingu jako managementu. To se mi ale nelíbí,“ vysvětluje sedmapadesátiletý Fránek, ve světě skautů známý jako Stop.

V prostředí skautingu se pohybuje přes čtyřicet let. První takovou zkušeností pro něj bylo rádcovství na konci šedesátých let. „Tehdy mi velmi pomohla významná osoba českého skautingu za dob komunismu, bratr Škaroupka alias Šrám. U něj jsem dělal rádcovské zkoušky. Poté komunisté skauting na dlouhá léta zakázali,“ vypráví Fránek.

Přestože nemohl aktivně vystupovat, s přáteli založili trampskou osadu, která fungovala prakticky stejně jako předtím skautské oddíly. „Byla však naprosto tajná a vědělo o ní jen pár zasvěcených,“ vzpomíná Fránek, který byl spolu s otcem trnem v oku komunistické strany. Tím spíš ho překvapilo, když za ním na začátku osmdesátých let přišla skupina kluků s prosbou. „Požádali mě, abych je vedl v Pionýru. Dostal jsem i vzkaz seshora, že to dělat můžu. Pro mě bylo ale důležité, že jsem mohl zase pracovat s dětmi a vést je k přírodě,“ vypráví Fránek. Nakonec pracoval s pionýry celých deset let.

V porevolučních letech pomáhal se znovuzakládáním českého skautingu a před osmi lety vystřídal svého otce ve funkci okresního předsedy. „Z velké části se starám o papírování, což je otravné, ale je to potřeba. Co mě však baví nejvíce, je práce s dětmi. Kromě vedení deseti nejmenších kluků, Vlčat, pomáhám i s organizací větších akcí a setkání skautů v okrese,“ říká Fránek, který žije a pracuje jako lékárník v Jedovnicích.

Největší odměnou je podle něj nadšení dětí, které skauting vychovává. „Vědět, že někoho něco naučíte a on to pak předává dál, je k nezaplacení,“ říká Fránek s tím, že zájem o junáka neklesá. Spíš naopak. „Ohromný rozmach skautingu byl na konci čtyřicátých a šedesátých let. Před deseti lety byl naopak zájem menší. Ale ne tady. Na Blanensku ročně přibude až dvacet skautů,“ dodává náčelník Fránek.

Sté výročí skautingu v Česku oslavují junácké organizace celý rok. Na přelomu září a října se v Blansku konala velká oslava spolu s výstavou. Skauti plánují i menší akce, například jedovnické středisko bude slavit tento víkend v Lipovci.

ŽANETA ONDROUŠKOVÁ