„Šikana je jev, který se vyskytuje na školách a školských zařízeních často. Běžně se vyskytují nižší formy šikany, jako je vyčleňování méně oblíbených dětí z kolektivu, posmívání a nadávky, někdy i nevhodné přezdívky, úmyslné legrácky, intriky a pomluvy,“ uvedla Ježková. Tento stupeň šikany je podle ní velice těžko pozorovatelný, rodiče ale mohou vypozorovat, že se mění chování dítěte. Pokud není takové chování agresorů odhaleno, může šikana přejít ve vyšší stádia. „Projevů šikany, kdy dojde až k fyzickému napadení není na našem okrese takové množství, ale objevuje se také,“ doplnila.

Co šikanu vyvolá?
Šikanování je projevem, kdy dochází k vychýlení z přijatých norem společenského styku. Je to nemocné – tedy patologické chování. Většinou jde o nepoměr sil mezi agresorem a obětí, to znamená převahu agresora a jeho úmysl a záměr ublížit. To odlišuje šikanu od běžných „chlapeckých šarvátek“. Šikanování je nutno chápat jako poruchu vztahů, nikdy se neděje ve vzduchoprázdnu. Vzniká tam, kde existují ve třídě nezdravé vztahy, kde je silná diferenciace na silné a slabé jedince. Někdy může šikanu neúmyslně podpořit i dospělý – rodič, pedagog, pokud dá „zelenou“ silnějšímu jedinci, který pak začne vykonávat to, co vede k šikaně.

Jaký má šikana dopad do duše šikanovaného?
Každá šikana se odrazí v chování a jednání oběti. Jde o snížené sebevědomí, pocity příkoří, zlosti až zoufalství, strach a často i nedůvěra v to, že jim někdo pomůže. Určitě je dobré s dítětem navštívit nejlépe psychologa, který mu pomůže se v těchto pocitech vyznat a může poradit jemu samotnému, i rodičům. Ze zkušenosti však vím, že většina dětí a rodičů je uspokojena tím, že je šikana odhalena a vyřešena. Otázkou však je, zda má jasno i šikanovaný.

Dá se ve školách šikaně nějak předcházet?
Určitě se dá šikaně předcházet a já jsem přesvědčena, že se o to také většina pedagogů snaží. Navíc v dnešní době není šikana tabu, ale pedagogové jsou odborně proškoleni a varovné signály znají.

Co mohou udělat rodiče?
Mohou pozorovat, že něco s jejich dítětem není v pořádku. Rodiče jsou největšími odborníky na své dítě a jakékoliv změny by měli okamžitě řešit a prozkoumat, kde je příčina. Mezi varovné signály patří, že dítě přestalo mluvit o škole, uzavírá se ve svém pokoji, méně komunikuje, ztratilo kamarády, zhoršil se mu prospěch, přesto, že se doma na výuku připravuje a látku umí. Změnilo způsob chování, je posmutnělé, zaražené, straní se. Často se dožaduje návštěvy lékaře, má-li jít do školy. Může mít i neklidný spánek, budí se, vykřikuje. Do školy i ze školy chodí oklikami, vrací se s potrhaným oděvem, chybí mu věci, ale vinu svádí na sebe. Nedokáže vysvětlit zranění, lže. Mohou mu chybět peníze

Je na místě vyloučení ze střední školy za šikanu?
Myslím si, že ano. Na tento typ školy už dochází žák z vlastní vůle a je nezbytné, aby respektoval pravidla – tedy školní řád. A pokud tak není schopen učinit, je namístě, aby se s ním škola rozloučila.