„Je to jedno z posledních míst na světě, kde se dají zažít neuvěřitelné věci a hlavně potkat lidé, kteří žijí původním stylem života, donedávna prakticky na úrovni doby kamenné," vysvětluje Daněk, proč je ostrov jeho srdeční záležitostí. Vrátil se tam už počtvrté. Přesto se letošní cesta od těch předchozích lišila. Hlavně svým účelem. Už nešlo o objevování nových míst ani o dobývání horských vrcholků. Právě naopak. „Tentokrát jsme tam jeli bez nějakých velkých oficiálních cílů. Chtěli jsme se hlavně podívat, jak se již námi dříve navštívená místa za třináct let změnila. To srovnání pro nás bylo nejdůležitější," vysvětluje dokumentarista.

Tajným přáním Daňka i Žákovské ale bylo něco jiného. Chtěli se pokusit o setkání s člověkem, který jim při expedici před třinácti lety možná zachránil životy. „Tenkrát jsme byli naivní, když jsme si mysleli, že to bez pomoci domorodců dokážeme. Není to tak, že ten, kdo dokáže čundrovat po Česku nebo Rumunsku, dokáže přežít v pralese," vypráví Daněk. Senkjů, jak svého domorodého přítele cestovatel nazývá, to dobře věděl a vypravil se za nimi. Očekával, že když jim pomůže, najmou ho. Strávili pak společně víc než týden v nedotčené a neobydlené divočině.

Cesta za Senkjůem nebyla jednoduchá i přesto, že civilizace výrazně pokročila. První čtyři hodiny šli po asfaltové cestě. Pak se okolí postupně začalo měnit. Vesnice Pabililo hluboko v pralese byla napohled stejná jako možná před tisíci léty.

„Na Nové Guineji je uváděná průměrná délka lidského života velmi nízká. Báli jsme se, jestli Senkjůa vůbec ještě potkáme. Bylo pro nás velké překvapení, když nám přišel dokonce sám naproti. Pralesem se šíří novinky rychle," usmívá se sympatický světoběžník. „Byl strašně šťastný, že nás zase vidí, protože provázet bělochy pro něj byl tenkrát životní zážitek. Asi srovnatelný s tím, když letos v jejich vesnici přistála helikoptéra," říká. Senkjů je pozval do své vesnice a své chýše. Všichni místní byli nadšení ze starých fotografií, které s sebou cestovatelé přivezli. Někteří, dnes již dospělí, se na nich poznali, když tenkrát byli ještě malé děti.

Letošní expedice na Novou Guineu byla i námětem pro poslední kapitolu Daňkovy dlouho připravované knihy. „Ta knížka začíná setkáním se Senkjůem. Tohle druhé setkání s ním je takový symbolický konec příběhů o setkávání se s přírodními národy v různých koutech světa. Byl to návrat. Nejen na Novou Guineu, ale možná i symbolicky návrat domů," dodává autor.

PAVLA HLOUŠKOVÁ