Jedním z organizátorů setkání je starosta Velenova Jan Havelka, který je vnukem manželů Sekaninových. „Jako celá rodina jsme se znovu sešli po deseti letech od doby, kdy náš dědeček slavil devadesáté narozeniny, letos by měl sto let. Tímto setkáním si připomínáme jeho i babiččinu památku. Zároveň se více sblížíme, protože jsme opravdu velká rodina. Je nás tu okolo sto čtyřiceti z celkového počtu sto osmdesáti šesti," vysvětluje Havelka.

Když se člověk rozhlédne kolem, bere to až dech. Sekaninovi měli celkem šestnáct dětí. Osm chlapců a osm děvčat, ale dvě děti se bohužel nedožily dospělosti. „Dnes jich žije dvanáct. Na setkání chybí dvě tetičky. Nás vnoučat je dvaačtyřicet, pravnoučat pětasedmdesát, přičemž tři další jsou na cestě, a jsou zde i dvě prapravnoučata," vypočítávají přítomní.

Pokud z toho někomu jde hlava kolem, není rozhodně sám. „Do rodiny jsem se přiženil a už se ani nesnažím v tom vyznat," rýpne si s úsměvem David Gerlich. S tím souhlasí i Jan Havelka. „Přiznám se, že na příští setkání uvažujeme o jmenovkách," směje se.

Jednotliví členové rodiny se baví ve skupinkách, které se postupně promíchávají. Hlavním tématem jsou především vzpomínky. „Maminka měla tolik dětí, ale sama byla jedináček. Jednou jsem tatínkovi podotkla, proč mají tolik dětí. On se mě jen pokorně zeptal, jestli bych si dokázala představit, že by mě neměl," vypráví Ludmila Foretová, třinácté dítě Sekaninových, a v očích se jí zatřpytí slzičky.

Třicátá pravnučka

Po celém výletišti skotačí malé děti. Snad žádné neodolá přistavenému nafukovacímu hradu, kde se postupně prostřídají. Postává u něj i Romana Sekaninová se svou dcerkou Nelly, které je přesně šest měsíců a jednadvacet dní. Je druhým nejmladším potomkem Sekaninových. Aby těch čísel nebylo málo, přidá svoje i Marie Písaříková. „Jsem třicátá vnučka a tohle je třicátá pravnučka," představuje s hrdostí sebe i svoji malou dcerku Viktorii.

Je až s podivem, jak snadno dokáže Jan Havelka nahnat všechny na společné focení. Skoro se nevejdou do záběru. Po něm následuje proslov, kterého se ujímá šestasedmdesátiletý Jiří, nejstarší syn Sekaninových. „Za všechno můžou naši rodiče. Díky jim za to. Tatínek vždy říkal, že děti jsou tím naším největším božím požehnáním."