Takto vypadala Kolonka šest let po druhé světové válce. Dnes už by původní domky poznal málokdo. Na to, co v nich prožili, ale jejich obyvatelé nikdy nezapomenou. Čtvrtého září se parta z Kolonky sejde po šedesáti letech od doby, kdy se v ní poprvé setkali. „Do Křtin jsem se se sestrou a s rodiči odstěhoval, když mi bylo šest let. Byl srpen a psal se rok 1951. Spolu s námi se sem přistěhovalo třicet dalších rodin s malými i většími dětmi. Čekaly zde na nás domky a dvojdomky, které pro své zaměstnance tehdy postavily Adamovské strojírny. Místo pro tyto nové domky bylo nazváno Nová čtvrť. Tento název se ale nikdy neujal. My jsme si ho pojmenovali Kolonka,“ vypráví Odehnal.

Po měnové reformě v roce 1953 byly domky prodány do osobního vlastnictví. Jejich cena se pohybovala kolem čtyřiadvaceti tisíc korun a mohly se splácet více let.

V Kolonce ve Křtinách prožil Bohumil Odehnal celý život. Z dětí, které si mezi domky hrály, se stali báby a dědové a změnila se i samotná Kolonka. „Myslím si, že k lepšímu. Z nevzhledných pozemků kolem domků, které byly plné žluté hlíny, jsou zahrádky. A k původním místnostem si lidé přistavili, co jim nejvíc chybělo,“ popisuje Odehnal.

„My tehdejší školáčci prvňáčci jsme už v důchodu a těšíme se z vnoučat. Na to, co jsme v Kolonce spolu prožili, ale vzpomínáme stále. Nejkrásnější bylo dětství. Byli jsme dobrá parta, ráno do školy jsme chodili všichni společně a tak to zůstalo, i když jsme přešli na měšťanku. Měli jsme rádi les a hodně času jsme si v něm hráli. U vykotlaných stromů jsme měli své chaloupky, které jsme různě zdobili,“ vzpomíná na dětské hry starý pán.

Poprvé se původní obyvatelé Kolonky setkali před deseti lety na padesátém výročí osídlení čtvrti. Čtvrtého září děkovnou mší a táborákem mezi domky oslaví její šedesáté výročí.