Krajina kolem Yangshua je skutečně nádherná. Jen si představte krasovou oblast se spoustou vápencových kopečků, řek a rýžových políček. K tomu všemu malé vesničky úžasně zapadající do této kouzelné scenérie, prostí lidé a spousta vodních buvolů.

Půjčujeme si kola a celé dny jezdíme pohádkovou krajinou a kocháme se úžasnými rozhledy. Místní cesty jsou hodně kamenité a kola v hrozném stavu, je neuvěřitelné horko a dusno. Občas si potřebujeme od kol odpočinout. Vyběhneme si 1251 schodů na „Měsíční kopec“, odkud vidíme celý tento úžasný kraj jako na dlani.

ČTĚTE TAKÉ: SERIÁL Z CESTY PO ČÍNĚ: MĚSTEČKO DALI. NALEZNETE ZDE I FOTOGALERII

Navečer se chceme spíš kochat, než šlapat na kole a tak si pronajímáme bambusový vor, který nás i s kolama odváží po řece zpět do Yangshua. Dvě hodiny plavby utečou jako voda. Připadáme si jako v ráji, když se pohodlně uvelebíme v bambusových křesílkách a jedinou společností nám jsou vážky posedávající na hladině řeky a náš „kormidelník“ usměrňující loď bambusovým bidlem.

Abychom dali oddechnout tělům vytřepaným z cyklistických výletů, vyrážíme pro změnu na pěší túru. Ještě netušíme v jaké drama se náš výlet změní. V plánu máme asi 6 hodinovou vycházku po kopcích kolem řeky. Zdejší krajina je ale opravdu nevyzpytatelná a kopečky zrádné. Nechtě se od řeky odpoutáváme a dlouhé hodiny bloudíme v šíleném vedru po liduprázdných kopcích.

Když nám dojdou veškeré zásoby vody a my opravdu netušíme, kde právě jsme, začíná to být napínavé. Až do teď jsme si neuměli představit, že jsou tu tak rozlehlé neosídlené oblasti. Zcela vyčerpaní se konečně dostáváme na větší cestu a daří se nám stopnout auto do civilizace.

Co nás ale stále nejvíc fascinuje je rýže. Rýžová políčka jsou opravdu všude a snad každé je jiné. Od těch napuštěných vodou, co čekají na osetí, až po ta vyschlá, už sklizená. Rýžové sazeničky se sází do vodou zaplavených políček, když jsou asi 30cm velké.

Potom postupně rostou a houstnou, až jsou políčka krásně zelená. Začnou se vytvářet klasy, políčka vysychají a rýže žloutne. Přijde čas sklizně, rýže se poseče, klasy vymlátí a zbytky rostlin nechají pro zvířata. To všechno se samozřejmě dělá ručně.

Rýže nás dostala natolik, že se vydáváme na 2 denní výlet na několik kilometrů vzdálené rýžové terasy. Rýžové terasy „Dračího hřbetu“ byly z větší části vybudovány za dynastie Ming před 500 lety a musela to být hrozná práce. Vždyť jen obdělávat tu spoustu rýžových políček na strmých svazích kopců musí být nepředstavitelná dřina.

Kromě rýžových teras se tato oblast vyznačuje také přítomností žen etnika Mien, které mají vlasy dlouhé až na zem a pletou si z nich úžasné čepce. Dostaly se díky této své pýše i do Guinessovy knihy rekordů.

Autoři: PAVLÍNA BALCAROVÁ
MARTIN HÁJEK