Německá Olešnice, dnešní náměstí, byla osídlena později než původní Moravská Olešnice, dnešní Moravská strana. Na návrší mezi dvěma potoky vystavěli osadníci z Německa nejdříve dřevěný kostelík a kolem něj hřbitov. Kostelík stál ve středu trojúhelníkového náměstí, které bylo lemováno domy měšťanů.

Tyto domy byly po celá staletí dřevěné, a tak se často stávalo, že z nich ukusoval červený kohout. V dobách zlých, když krajem táhla cizí vojska, nemohli měšťané olešničtí spoléhat na hradby a vojenské posádky jako obyvatelé větších měst. Úkrytem se jim staly okolní lesy a strže, kde vyděšené rodiny čekaly, až nebezpečí pomine.

Domy měšťanů se pak staly snadnou kořistí soldatesky, která hledala přilepšení k žoldu. Také v dobách míru vždy bylo nebezpečí ohně, tu od blesku, tu z nepozornosti hospodyně vařící na otevřeném ohništi.Proto se pod stavbami domů budovala sklepení, v některých případech patrová. Při pracích pod domy se často otevřely podzemní prostory k sousedům, a tak se stalo, že velká část náměstí byla propojena podzemními chodbami. Vstup do sklepení býval zakryt kamennou deskou, která snesla žár.

Při požáru či jiném nebezpečí měšťané rychle nanosili nejcennější majetek do sklepů a pak jej touto deskou přikryli. Když se stalo, že oheň strávil dřevěný dům, zůstal nešťastným obyvatelům zachován alespoň nejcennější majetek.

Sklepení a chodby se budovaly především v době třicetileté války, když krajem táhla vojska, která si své neúspěchy dokázala vždy zchladit na neozbrojených lidech trpícího Českého království. I když se mnohým podařilo majetek díky podzemním chodbám a sklepení zachránit, byla tato doba pro Olešnici dobou velmi těžkou, mnoho lidí zemřelo v polích, bylo pobito a ještě více jich z panství uteklo. Tak se prý stalo, že v podzemí na náměstí je dodnes zapomenut nejeden poklad.

Také v dalších staletích se podzemní prostory nadále využívaly, a to až do doby velkých požárů 19. století. Tehdy se dokonce ve sklepeních pokoušeli ukrýt tři lidé, když už stály v jednom plameni obě řady měšťanských domů na náměstí. Při odnášení nejcennějšího majetku do sklepa nestačili již utéci a ve sklepení je zadusil kouř. Po tomto požáru se měšťané rozhodli vystavět nové domy kamenné, a to tak, aby byly spojeny štíty. Domy byly postaveny dál od náměstí, aby se náměstí rozšířilo.

Tak se stalo, že se původní sklepní prostory propojené mnohde chodbami ocitly na náměstí. Mnoho jich bylo zasypáno při stavbě silnic, avšak část z nich je pod chodníky dodnes, a proto se vyplatí při chůzi příliš nedupat.

Z knihy Zdeňka Peši a Josefa Višinky Pověsti městečka Olešnice a okolí, ilustrace Jan Celta