Chcete se pochlubit, jaký byl masopust ve vaší vesnici? Pošlete fotografie e-mailem na adresu: redakce.blanensky@denik.cz

Maková panenka vedle čertíka, cikánka, pirátka, indiánka, malý hasič, včelař vedoucí za ruku Červenou karkulku, Křemílek, kterému chybí Vochomůrka (nebo naopak?), vězeň v pruhovaném mundúru s nápisem Kajínek na zádech. Ale žádné strachy, vše jistí policistka. Mexičan nezapomněl na tequilu, pro zájemce při zastávkách vytahuje i plátky pomeranče.

„Nějakého fešáka, syna, nemáte?“ ptá se po domech mohutná nevěsta s poněkud vyvinutějším poprsím. „Nevěsta nesmí chybět v žádném masopustním průvodu, je to tradiční kostým. Měla jsem mít i ženicha, ale onemocněl. Tak nějakého sháním, ale nikdo mě nechce,“ pokyvuje přes závoj hlavou dáma v bílém, v civilu David Skoupý.

Maškary začaly pochůzku návštěvou zahradnictví U Kopřivů. „Tydli tydli bumtarata, otevřte nám vaše vrata,“ pokřikují. A pak vesnici berou pěkně dům od domu. V každém pozdraví, prohodí pár slov a hlavně zvou na večerní ostatkovou zábavu. Málokdo je pustí s prázdnou. Šebrovští dávají peníze, nalévají slivovici, hospodyňky se blýskají tu nadýchanými koblihami, tu muffinami, věnečky, tamhle mají chlebíčky, jednohubky, i řízečky se najdou. Něco hned mizí v útrobách maškar, ale většinu skládají do košíků. To aby bylo večer co dát na stoly na zábavě.

„Je to bezvadná tradice, moc se mi to líbí. Jsem ráda, že se toho někdo ujal, přitom ti lidi obětují celou sobotu, musí se vystrojit, chystají zábavu. Já na ni nepůjdu, ale budu hlídat vnoučata, aby se mohly jít bavit děti,“ má z návštěvy maškar radost Dagmar Jízdná. S talířem plným čokoládových muffin je vítá také Ivana Altrichterová. „Je to bezvadné zpestření zimy. Líbí se mi, že se zapojují děti i dospělí,“ usmívá se žena.

Občas se masky rozdělí, aby do večera stihly navštívit všechny domy ve zhruba pětisetpadesá­tihlavé obci. „Ještě doktor. Ale k doktorovi musíme jít všichni. Je to přece náš doktor,“ žene všechny včelař. Když se průvod blíží k domu, kde bydlí Markéta Skoupá, těší se ještě víc než jinam. A paní domu je nezklame. V předsíni, kam se masky nahrnou, má nachystané svařené víno, čaj, slivovici, pečené maso i s kyselými okurkami a chlebem, pizzu, koblihy. „Chystám něco každý rok. Pro masky je určitě náročné chodit celý den venku, tak připravuji něco na zahřátí. Je to moc fajn, že se na vesnici něco děje, lidi to stmeluje,“ míní žena.

Ostatky se v Šebrově pořádaly odnepaměti. „Ale se starou generací Sokolů tradice zanikla. My jsme s ní znovu začali před několika lety. Věříme, že se udrží. Rok od roku masek přibývá,“ říká předseda TJ Sokol v Šebrově Petr Trtílek v kostýmu pracovníka energetické firmy. „V domech kontroluji, jestli lidi neberou elektřinu načerno,“ směje se. Večer Šebrovští pochovali i basu, i když to vypadalo, že letos se bez této legrace budou muset obejít. „Nakonec jsme všechno potřebné zajistili, takže i basa bude,“ uzavírá Trtílek.