Žondr, žundr, ale také žudr. Tak se nazývá unikátní stavba na dřevěných nožkách, která už více než tři sta let stojí v Sebranicích. V posledních několika letech byl žondr prázdný. Nyní má ale nového majitele. Památkově chráněnou stavbu koupil umělecký kovář Radomír Bárta. Zařídil si v ní kovárnu a v budoucnu plánuje žondr využít jako galerii.

Stavba stojící v Sebranicích je jediná svého druhu. „Žádná stavba podobného typu se totiž nikde v republice nezachovala. Je to typ, který se vyskytoval pouze v tomto regionu, kde se stavitelství Malé Hané prolínalo se stavitelstvím Českomoravské vrchoviny," vysvětlil Marek Fajman z Národního památkového ústavu v Brně.

Budovy zvané žondry jsou zajímavé tím, že jejich část předstupuje před průčelí. „Nejsme si jistí, jestli žondrů v Sebranicích bylo víc, ani nevíme, kolik jich bylo v regionu. V každém případě to byla rarita už na začátku minulého století. Na tuto stavbu totiž upozorňuje už Vlastivěda moravská, která byla napsána kolem roku 1912," uvedl Fajman.

Žondr si k domu v třicátých letech osmnáctého století přistavil původní majitel, sebranický rychtář, Ondřej Kanýz. „Ale samotný dům, ke kterému je žondr přistavěný, může být starší," podotýká etnolog Jiří Pokorný s tím, že právě zpracovává odborný průzkum stavby.

K čemu se sebranický žondr původně využíval, je dnes otázkou. „Žondry se většinou využívaly jako sýpka, ve kterých se skladovalo obilí. Ten sebranický je ale atypický a je možné, že sloužil i jako komůrka, kde mohl někdo přespávat," přiblížil Pokorný.

Až do minulého roku stavba stále patřila rodině původního majitele. Dědil se z generace na generaci. V posledních letech v něm ale nikdo nebydlel. Minulý rok ho rodina Kanýzů prodala.

Jeho nový majitel Radomír Bárta jej ale znal už dlouho před koupí. „Asi pětadvacet let jsem kolem něj často jezdil do Kunštátu. Vždycky jsem se za ním ještě ohlížel," řekl Bárta s tím, že podobné památky ho vždycky zajímaly.

V novější části stavby si Bárta zařídil kovářskou dílnu. Tu starší využívá na bydlení. „Jakékoliv opravy tady můžu dělat jen pod dohledem památkářů. Ti mi přesně řeknou, s čím se může nebo naopak nesmí pohnout, co můžu opravit nebo například i to, na jakou barvu můžu natřít dveře nebo stěny," vysvětlil nový majitel.

Ten si chce v žondru v budoucnu zařídit galerii svých prací. Jeho kovářská činnost je totiž velmi rozsáhlá. „To, co mě živí, je klasická kovařina, od oprav a výroby zemědělského nářadí přes ploty, brány, rošty na opékání až třeba po svícny," vyjmenoval Bárta.

Věnuje se ale i vytváření originálních plastik. „To mě baví, protože si to můžu udělat jen podle sebe a nejsem ničím omezený," vysvětlil umělecký kovář. Naposled své práce vystavoval v Bruselu v parlamentu, předtím například v Dubaji.

V budoucnu kovář plánuje v sebranickém stavení zařídit i ubytování pro studenty. „To proto, aby ke mně do dílny mohli chodit na praxi. V Tišnově, odkud pocházím, ke mně totiž na praxi také chodili. V sebranickém stavení to ale zatím možné není. Není tam zatím například ani koupelna," vysvětlil Bárta.

Stavbu je tak zapotřebí ještě šetrně upravit pro bydlení. „Nárokům na dnešní standard bydlení stavba neodpovídá. Všechny úpravy, které se tam budou dělat, ale budeme muset pečlivě vážit. Přesto si myslím, že to, že bude stavba celoročně obývaná, je pro ni přínosné. Předtím tam jezdil bývalý majitel jen na pár dní v roce. Stavba tak byla vytápěná jen nárazově a to není příliš dobré. Pravidelné vytápění ale její životnost může prodloužit," míní Fajman.

To, že stavení s žondrem v Sebranicích zase ožívá, vítá i sebranický místostarosta Zdeněk Bednář. „Žondr je jednoznačně nejzajímavější stavba v Sebranicích. To, že se ho ujal takto zajímavý člověk a chce tam třeba v budoucnu udělat i výstavu svých prací, je určitě dobře. Třeba to do Sebranic přiláká i více turistů," řekl místostarosta.