Sázava: kámen připomíná stříbrnou horečku

Po stopách těchto památek se vydáme nejen na Blanensku, ale také v dalších okresech. „V dnešním díle se vypravíme za kříži a kameny na Žďársko do obcí Velká Losenice a Sázava," popsal další putování Přibyl.

První kamennou památku našel Přibyl ve středu obce Velká Losenice v jedné z přilehlých ulic. Podle knihy Kamenné kříže Čech a Moravy se jedná o vysokou kamennou desku, na které je v reliéfu kontura latinského kříže. Pod levým ramenem vystupuje jen málo znatelný obrys šavle. „Podle historických pramenů byla kamenná deska opracována pro pomník švédského důstojníka, který byl oloupen o vojenskou pokladnu a zavražděn. Při přemisťování kamene se pod ním našla šavle, která je dnes v muzeu v Polné," řekl výletník z Ráječka. Při stavbě silnice dělníci kámen přesunuli na náves.

U tamního kostela stál další kámen. „Podle místního faráře, se kterým jsme mluvili, by to měl být smírčí kámen dopravený někde z okolních kopců, ale v kronice se prý žádné záznamy nedochovaly. Pravděpodobně se jedná o náhrobník. Na kameni byl reliéf latinského kříže, pod kterým byla vytesána lebka s hnáty," dodal muž.

Další kámen si Přibyl vyfotografoval při cyklovýletu do obce Sázava. Po více než hodinovém pátrání nakonec kámen našel poblíž hájovny. K tomuto kameni se váže zajímavá pověst.

„V dávných dobách žil mezi vesničkou Sázavou a kopcem Peperkem poustevník Eremicola. Občas navštívil v okolí nějakého nemocného nebo zavítal do žďárského kláštera. Většinou se však postil a modlil ve své jeskyni. Při svých pochůzkách také potkával Janka Slezáka. Ten měl v lese chatrč, ale mnoho času v ní netrávil.

Většinou se zdržoval na Peperku, kde do úmoru kopal a hledal stříbrnou rudu. Marně ho Eremicola nabádal, aby zapomněl na svou posedlost. Janek toužil jenom po stříbru, pořádně ani nejedl, nedbal na svůj zevnějšek ani na svoje zdraví. V očích měl divný lesk, všude kolem sebe viděl hromady stříbra, a přitom pořád žádné nenalézal. Dříve než stačil zešílet, ztratil fyzickou sílu. Stále promoklý, upachtěný a znavený začal náhle sípat a dusit se a pak se ještě přidalo revma. Celé tělo se mu kroutilo, takže se nemohl ani pohnout.

Marně se ho snažil Eremicola léčit, Janek se na nohy vůbec nepostavil. Tak uběhl nějaký čas a zoufalství Janka dostupovalo vrcholu. Stříbro hledat nemohl a byl z toho vzteklý a zlý a nakonec od sebe vyhnal i poustevníka Eremicolu. Poustevník se tedy sebral a šel do kláštera. Už delší dobu se necítil dobře, a tak byl rád, že do kláštera vůbec došel. Dlouho tu rozmlouval s opatem, pak se nechal vyzpovídat a brzy zemřel. Hned po poustevníkově pohřbu dorazilo do Jankovy chatrče nečekané procesí. V čele několika mnichů kráčel Otec opat. Nemocný se kroutil bolestí a návštěvu příliš nevnímal. Přesto se však soustředil, když si vzal slovo opat: „Duše našeho bratra Eremicily už našla cestu do království Božího. Ve svých posledních pozemských chvílích myslel na tebe, hříšný člověče.

Zázračné uzdravení

Odkázal ti svůj oděv a svou hůl a vybídl tě, abys jich užil ke svému prospěchu. Umírajícímu jsem slíbil, že ti osobně věci donesu. A že ti vyřídím vzkaz, abys myslel na důležitější věci, než je stříbro." Obdarovaný pohlédl na opata velmi pohrdavě. K čemu mu bude špinavé a zalátané roucho poustevníkovo a co si počne s jeho holí, která se na konci kuželovitě rozšiřuje?

Než však mohl něco namítnout, chopili se ho mniši a bezmocného jako dítě ho oblékli do Eremicolova oděvu. Janek za okamžik pocítil nepopsatelnou úlevu. Bolesti pominuly a cítil se úplně zdráv. Zděděné roucho ho zcela vyléčilo. Chytil poustevníkovu hůl a uháněl na Peperek. Od Čertova kamene se rozhlédl dolů po krajině a cítil se náramně.

V té radosti zarazil hůl do země, ale ať se snažil sebevíc, už nešla vytáhnout. Musel ji ze země vykopat. Najednou však ocel krumpáče o něco zazvonila a k Jankovým nohám se vyvalila veliká hrouda stříbra. Vrátil se do chaloupky a dlouho ji nenasytně pozoroval. Ale najednou se lačnost po bohatství začala ztrácet a svůj život viděl úplně jinak. Vzpomněl si na poustevníkovu radu: „Jsou přece důležitější věci." A toho dne se vyléčil ze stříbrného snu.

Za prodanou rudu si pořídil obydlí a začal o sebe dbát. Ale myslel také na jiné potřebné. Každému chudákovi ze širokého okolí vypomohl a pomohl i žďárskému klášteru. Na poustevníka však nezapomněl. Celé dny se pachtil s opracováváním velké žulové desky na jeho památku," mohou si přečíst turisté u kamene.

Zdroje: Kamenné kříže Čech a Moravy, www.smircikrize.cz