K řezbářství se dostal před zhruba osmi lety úplně náhodou. I když, jak sám říká, práce se dřevem, stejně jako s železem a jinými materiály, ho vždycky bavila. Jako první dílo vyřezal z několika kusů dřeva pro dcerku pohádkového krtečka. Podle sochy, kterou viděli při rodinném výletě v lese. „Popravdě se mi moc nepovedl, ale dcerka z něj byla nadšená a měla obrovskou radost. To mě motivovalo k další práci. Pak jsem vyrobil lavičku a jako třetí věc vyřezal obličej ženy. Vše jako samouk metodou pokus omyl. V té době jsem měl jen těžkou těžařskou pilu, která se pro tuto práci nehodila. Postupně jsem dokupoval další pily a začal řezbářství pomalu propadat. Naštěstí mám hodně tolerantní manželku, která mi je nejenom u tohoto koníčku velkou oporou,“ usmívá se Golis.

Doma v dílně má už hotovou artilérii motorových pil. Od stroje s metrovou lištou až po odlehčený speciál s váhou lehce přes dvě kila a mikrořetězem. „K práci používám výhradně motorové pily. Dřevo se s nimi opracovává mnohem rychleji. Hodně nasazuji také brusky. Po dlátu sáhnu jen na nejmenší detaily nebo když se dřevo třepí. Důležitá je také povrchová úprava, protože většina soch stojí venku. Opaluji je hořákem a pak ještě ošetřuji vlastní impregnací. Jdu svou cestou a vše se snažím dělat sám, zdokonalovat se a posouvat se pořád dál. Začínal jsem opravdu od nuly a neuměl si ani na pile správně nabrousit řetěz. To je klíčová věc. Jako řezník potřebuje kvalitní a dobře nabroušený nůž, tak to samé platí při mé práci u pily,“ vysvětluje senetářovský řezbář.

Na Čerty z Rakouska se v Hodoníně přišly podívat zástupy lidí.
VIDEO: Obří zájem o čerty na jihu Moravy, krampusové nachystali stezku odvahy

V současnosti se specializuje podle přání zákazníků na sochy zvířat. Sov, psů nebo vlků. Kromě zvířat však vyřezává také andílky nebo lidské postavy. V okolí se zanedlouho rozsvítí pět betlémů, které vznikly právě v jeho domácí dílně. Vystaví je v Senetářově nebo sousedním Podomí. Jeho práci obdivují také na Prostějovsku v obcích Nezamyslice, Výšovice nebo Želeč. „Baví mě dělat velké figury. Ty jsou právě v betlémech. Jsem ale limitovaný tím, že vyřezávám z jednoho kusu dřeva maximálně do průměru jednoho metru. Tam není moc prostoru na rozložité výjevy, ale to nevadí. Vždycky mě například fascinovala postava Krakonoše. Vyřezat ze dřeva fousatého chlapa není takový problém, jako věrně zachytit tvář ženy, tak aby to nebyl paskvil. Samozřejmě vím, že moje díla nejsou bez chyb, jsem samouk bez uměleckého vzdělání a s kritikou počítám,“ dodává Golis.

A z jakého dřeva nejraději vyřezává? Oblíbená je lípa, která je měkká a dobře se opracovává. Nebo smrk. Ale kdyby si mohl vybrat podle libosti, tak sáhne po dubu. „To je pro mě jasná jednička. I když je tvrdý, tak se s ním krásně pracuje. Jen musí být člověk opatrný a hlavně při broušení používat masku s filtry, protože jemné částice dubu jsou karcinogenní,“ doplňuje řezbář.

Hasiči a jeskynní záchranáři cvičili v jeskyni Nová Rasovna u Holštejna na Blanensku záchranu zraněné osoby z podzemí.
VIDEO: Drsná záchrana lidí v Moravském krasu, zraněný zůstal uvězněný v jeskyni

Jeho práci nedávno ozdobily zápisy do České knihy rekordů. Před časem ho zaujala televizní show, ve které muž vyřezal do špalku konturu obličeje starce. Zhruba za pět minut. Golis to zvládl rychleji. Na radu kamaráda pak později oslovil agenturu, která rekordní pokusy eviduje. Do zmíněné knihy se pak senetářovský fachman zapsal po letošní letní akci ve Vilémovicích na Blanensku. Tam zvládl hned dva parádní kousky. Nejprve vyřezal obličej starce do kusu dřeva za tři minuty a deset vteřin. Následně pak publikum ohromil opravdu husarským kouskem. Posuďte sami. Do špalku vyřezal a vybrousil čtyři obličeje. Za třiadvacet minut a devětadvacet vteřin. Použil při tom dvě pily a několik brusek.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

V listopadu pak první výkon ještě vylepšil na brněnském výstavišti. „Tam se mi na pódiu podařilo vyřezat obličej starého muže za minutu a necelých třiačtyřicet vteřin. Pořídil jsem si výkonnější pilu s elektronickým řízením a ještě upravil řetěz. Ještě před rokem by pro mě byl podobný výkon sci-fi, ale jak už jsem říkal, za rekordy se rozhodně nehoním, není to můj styl,“ říká Golis a dodává, že vyřezané plastiky věnoval do pelhřimovského Muzea rekordů a kuriozit. „Kvůli rekordům to ale rozhodně nedělám. Nechci se příliš zviditelňovat, pořád pracuji, myslím, dost skromně. Největší odměnou pro mě je, když výrobek udělá někomu radost a potěší ho. Práce se dřevem mě naplňuje a neustále fascinuje,“ říká sympatický devětatřicetiletý muž, který je původní profesí automechanik.

Bez problémů také dokáže vyřezat dárek pro oslavence přímo na místě. V budoucnu by chtěl toto řemeslo v regionu více dostat do podvědomí veřejnosti a vyřezávat na akcích pod širým nebem.