Umíte fotit, ovládáte grafický design, teď i natáčíte. Je to podle vás byznys dnešní doby?
Dnes se dá podnikat úplně ve všem. Každý nápad se počítá. Nejlepší je, když lidé dělají to, co je baví a zároveň tím vydělávají peníze. Multimediální tvorba je dnes uplatnitelná. Lidé už skoro vůbec nečtou noviny. Každý jen kouká na televizi, každý má internet.

Je rozdíl mezi focením nábytku pro Ikeu a koncertem Tomáše Kluse?
Pro Ikeu už čtyři roky nefotím. Dělal jsem to proto, že mít v životopise takovou položku není špatná reference. Před nějakou dobou jsem přestal fotit věci, které mě nebaví. Teď už si zakázky vybírám. Ať už je to Tomáš Klus, nebo jiné koncerty. Neberu všechno.

David PodrabskýO něm: Narodil se v roce 1997 a pochází z Blanska. Dnes žije na vesnici za Brnem. Odmaturoval na brněnské Střední škole uměleckomanažerské v roce 2016. Studoval obor multimediální tvorby, fotografie a filmu.
Kde rád popíjí: Alkohol se snaží co nejvíce vynechat ze svého života. Rád si dá dobrou kávu v centru Brna. Je tam spousta zapadlých kaváren, o kterých lidé nevědí. Třeba Kafé Trojka.
Kde rád odpočívá: V letadle. Miluje létání. Minulý rok měl pětatřicet letů. Užívá si každý z nich, i když je to třeba jen hodina.


Fotíte intuitivně, nebo si scenérie předem chystáte?
Nic nepřipravuji, ale potřebuji se s místem sžít. Vždy je to taková hezká chemie. Myslím si, že připravovat se na něco dopředu není dobré. Když jsem dřív fotil svatby, tak jsem se s budoucími novomanžely dopředu sešel a jeli jsme na obřadní místo. To stejné platí, když fotím páry nebo i jednotlivce. Je super naladit se na vlnu dotyčného. V ten moment to celé dává smysl. Když jsme fotili třeba portrétové fotky na Dívku, tak jsem na místo jel o půl hodiny dřív. A jenom jsem tam seděl a koukal, co, kde by mohlo být super na fotku.

Tomáš Klus je známý svojí otevřeností k východní filozofii. Jaký na to máte názor?
To byla ta hlavní věc, proč jsme se k sobě dostali. Jsem na tom hodně podobně jako Tomáš. Je to vidět i na jeho týmu. Funguje neskutečně, je to elixír osobností. Nikdo si tam na nic nehraje. Nikdo není víc, nikdo není míň. I když se něco pokazí, tak to nikomu nevadí. Každý to hodí za hlavu a jede se dál. Což je ten styl života, který já chci žít.

Rozlišujete fotografa Davida Podrabského a jen Davida?
Myslím si, že ti dva jsou úplně stejní. Člověk by se měl chovat stejně, neměl by se nějak přetvařovat. Takže i když fotím nějaké známé lidi, tak se pořád snažím být sám sebou. A nehrát si na někoho povýšeného. Lidé to po čase stejně odhalí. Takže sice jsem pod nějakou značkou fotografa, ale stále jsem to já.

Nepracujete příliš?
Teď jsem se v životě hodně uklidnil. Mám toho méně a vybírám si ty věci, které dělat chci. Začal jsem žít na vesnici a také více cestuji. Cestování je důvod mého života. To mě teď nejvíce baví.

Jaké máte další plány v životě?
Když jsem maturoval, tak jsem jako maturitní práci sepsal svoji biografii. Nechal jsem udělat dvacet výtisků pro moji rodinu, kamarády a pro školu. Teď na podzim bych ji chtěl pustit ven v desetitisícovém nákladu. Na podzim taky začíná další turné s Tomášem Klusem, na to se strašně těším. A navíc budeme rozjíždět jednu značku, což je novinka. A jinak mám v plánu celý podzim procestovat.

Co vaše kniha čtenářům nabídne?
Kniha byla inspirována tvorbou francouzského fotografa Théa Gosselina. Potkali jsme se asi před pěti lety ve Francii. Seděli jsme hodinku u kávy a jen si povídali. Inspirovalo mě to k tvorbě maturitní práce. Je to sloučenina fotek a příběhů k nim. Název knihy je v latině Art est vived, což znamená Umění je stále živé. První část knihy je o tom, jak přemýšlím – základní tři parametry mého myšlení. A potom jsou to přímo příběhy k fotografiím.

Jak to máte s focením vy? Necháte se vyfotit?
Už s tím nemám problém. Ale dřív jsem na všech fotkách vypadal hloupě. Vůbec jsem se neuměl fotit. Teď jsem přišel na to, že mě to začíná i bavit. Když mě fotí moje přítelkyně Anička, tak v ten moment se dokážu opravdu uvolnit a být nejvíc sám sebou. A tyhle fotky mají v sobě nejvíce pocitů.

ADÉLA FORMÁNKOVÁ