Eva Novotná přijela do Blanska z Doubravice, Veronika Přikrylová z Vavřince. V Blansku mají něco k vyřizování často.
Vycházíme z Rožmitálovy ulice a míjíme budovu z dob reálného socialismu zvanou Centrum, kde je řada obchodů. „Z Rožmitálky se tam po schodech nedostaneme. Dá se to objet, ale třeba hračkářství s papírnictvím v patře je pro nás nedostupné,“ postesknou si maminky.

Paní Eva potřebuje něco vyřídit v Komerční bance. Míříme tedy na náměstí Republiky. A je tu problém, který v posledních měsících musela řešit už mockrát. V budově je sice výtah, ale z cedulky se dozvídáme, že mimo provoz. Co teď? Kočárek s malou Amálkou ani bez ní matka rozhodně pod schody hodlat nenechá. „Nemůžete mi pomoct s kočárem do schodů?“ ptá se ostrahy banky. Muž je sice milý, ale vysvětluje, že není žádný nosič. Ženě nezbývá než vzít dítě do náruče a doufat, že u přepážky natrefí na ochotnou úřednici. Což se jí skutečně podaří a za chvíli sympatická žena pomáhá kočár s dítětem vynést až nahoru, což v náplni práce asi nemá.

Oprava do konce května

V bance nikdo nezapírá, že výtah nejezdí už několik měsíců. Vydávám se tedy za ředitelkou blanenské pobočky Ilonou Jarůškovou. Neohlášenou návštěvu ochotně přijímá, na vyjádření si však nechává čas do druhého dne. Odpověď nakonec dává tiskový mluvčí. „Kompletní rekonstrukce výtahu už začala, potrvá do konce května. V případě potřeby je Komerční banka připravena klientům, kteří jsou danou situací limitováni, operativně pomoci,“ uvedl Michal Teubner z oddělení komunikace.

Při odchodu z banky potkáváme ve dveřích další matku. Ta zkušeně zaparkuje v přízemí, bere dítě do náruče a jde si vyřídit, co potřebuje. „Přijde mi to jednodušší než jít někoho prosit, aby mi s kočárem pomáhal do schodů. Jen doufám, že mi kočár nikdo neukradne,“ věří Monika Hartmanová.

Z náměstí Republiky chceme na Seifertovou ulici, kde má sídlo například finanční úřad nebo okresní správa sociálního zabezpečení, kde ženy občas také potřebují něco vyřídit. Úřady jsou na dohled, je to jen pár kroků, ale ouha. Je potřeba zdolat schody, na kterých chybí jakýkoliv nájezd pro kočárky. Tak tudy to nepůjde. Můžeme si jen vybrat, jestli si kus zajdeme zleva nebo zprava. Volíme směr vpravo, míjíme budovu městského úřadu. „Tam není problém, dokonce je tam teď koutek pro děti a přebalovací pult, to je příjemné,“ chválí Veronika Přikrylová.

Pokračujeme dál kolem kruhového objezdu na Hybešovu ulici, protože v Dělnickém domě právě vrcholí několikadenní velikonoční výstava. Těšíme se, že by se tam dala najít nějaká inspirace pro sváteční vyzdobení domova. Ale piktogram přeškrtlého kočárku u výtahu hovoří jasně, do výtahu mohou pouze vozíčkáři. „Je to jen plošina bez klece, tam to s kočárky nejde. Ale můžete si je nechat v přízemí, pán na recepci vám je pohlídá,“ nabízí procházející ředitel Kulturního střediska města Blanska Jaroslav Jeřábek. „Musely bychom z kočárku vyndat spoustu věcí, taška a k tomu dítě v náruči, to bychom si na výstavě něco pěkného vybíraly těžko,“ shodují se ženy, že ukázky paličkování a práce řezbáře raději oželí.

Myslí na matky

Procházku končíme u budovy Všeobecné zdravotní pojišťovny, kde s přístupem problém není. Veronika Přikrylová je však pojištěná u pojišťovny ministerstva vnitra, která má pobočku na Svitavské ulici, kousek od centra. „Tam vedou dvoje schody, s kočárkem se tam nedostanu. Když jsem tam nedávno potřebovala něco vyřídit, musela jsem o hlídání poprosit maminku,“ přibližuje. Vedoucí expozitury pojišťovny Radek Mánek však ujišťuje, že i na matky myslí. „Do budovy se dá dostat zezadu dvorem po bezbariérové rampě do čekárny. V čekárně je zvonek a když na něj zazvoní, tak maminkám s kočárky i vozíčkářům rádi pomůžeme,“ popsal Mánek.

Podle žen pochvala patří městu za to, že všechny chodníky v centru mají bezbariérové nájezdy. „Situace se hodně zlepšila, ale rozhodně je ještě na čem pracovat. Třeba ty schody z náměstí Republiky na Seifertovou ulici jsou nepochopitelné,“ míní matky. S tím souhlasí i starosta Blanska Lubomír Toufar. „Vím o tom a chápu, že to obcházení je nepříjemné. Už jsem na to několikrát upozorňoval, ale vždy jsem dostal odpověď, že to řešit nejde, že na zřízení nájezdu je tam moc velký sklon. Pokusím se to znovu zaurgovat, aby se našlo nějaké řešení,“ slíbil starosta.

Matky si nakonec vždycky nějak poradily. Ale vozíčkář by to, snad kromě Dělnického domu, měl ještě o poznání těžší.