„Je mi dobře, užívám si to. Jen bych si přála, abych lépe viděla,“ okomentovala to stařenka, která má v rodném listě jako datum narození uveden pátý únor 1910.

Pátkem tak ženě, jejíž nejbližší rodinu čítají dvě dcery, tři vnoučata, třináct pravnoučat a pět prapravnoučat, začaly velké oslavy. „Budeme slavit celý týden, aby si to paní Švandová pořádně užila,“ uvedla pečovatelka Darina Matijková.

Růžena Švandová se narodila v Plzni, kde se vyučila prodavačkou. Tam se seznámila se svým pozdějším manželem, rodákem z Olešnice, který v Plzni sloužil na vojně a pracoval ve Škodových závodech. „Brali jsme se v evangelickém kostele, když mi bylo devatenáct, manželovi bylo čtyřiadvacet. Byl hodný, měli jsme se moc rádi. Oba jsme chodili do Sokola, manžel dokonce dostal ocenění od Miroslava Tyrše,“ zavzpomínala stařenka. Když byl ve třicátých letech její muž přeložen do fabriky v Adamově, stěhovala se s ním celá rodina.

Žádný zvláštní recept na dlouhověkost stařenka, která hůř vidí a slyší, ale nemusí brát téměř žádné léky, nemá. Těšilo ji, jak pracovala v obchodě a pak v domácnosti, sportovala, jedla vždycky všechno včetně masa a sladkostí, dodnes pravidelně pije kávu, jen alkoholu se vyhýbala. Její největší zálibou byly ruční práce, hlavně vyšívání. „Kdybych měla lepší oči, vyšívala bych pořád,“ povzdechla si oslavenkyně. Její vnučka i pečovatelka se domnívají, že vliv na její úctyhodný věk mělo určitě šťastné manželství.

„Babička s dědečkem byli vždycky hodně spolu, měli svoje každodenní rituály. Dědeček umřel, když mu bylo pětaosmdesát,“ doplnila vnučka oslavenkyně Lenka Holasová, která s dalšími příbuznými babičku v Senior centru pravidelně navštěvuje. Ani ve svých sto letech paní Švandová nemá jen ruce v klíně. „Každý den chodí do pracovní dílny, kde trhá molitan jako výplň do polštářů. Nikdy se nevymlouvá, že se jí některý den nechce. A každé úterý a čtvrtek chodí do kantýny,“ prozradila na svou svěřenkyni pečovatelka. „Ten molitan nikdo nechce trhat. Vždycky mě chválí, že to mám jemně natrhané jak peří. A v kantýně si vždycky dávám kávu, oplatky nebo nějaký zákusek a ovoce,“ usmívá se stoletá paní.