Pořádá přednášky a propagační akce a také založil v Adamově, kde bydlí, včelařský kroužek, ze kterého by v budoucnu mohlo vzejít několik jeho mladých nástupníků.

„Být včelařem znamená hlavně řídit se zákonitostmi přírody a ctít je. Je to zajímavá práce, protože se každý rok mění podle toho, jaké jsou podmínky, teplota a počasí. Těmto změnám se musíme přizpůsobovat, takže každou sezónu zažíváme něco nového,“ říká včelař.

On sám zdědil svůj koníček po rodičích a zkušenosti, které nasbíral za více než pětatřicet let praxe, chce předávat dál. S manželkou se proto zúčastnil kurzu, díky kterému může pořádat přednášky o konzumaci a užitečnosti včelích produktů. Propagovat včelařství na přednáškách bylo ale nadšenci z Adamova málo, a tak se rozhodl založit včelařský kroužek.

„Uspořádal jsem přednášku na základní škole v Adamově a odezva byla skvělá. Prakticky ihned se mi přihlásilo deset dětí ze třetích, čtvrtých a pátých tříd, které chtěly o včelách vědět víc. Nakoupil jsem základní literaturu, ochranné rukavice, kukly, děti jsem poslal na alergologii a náš kroužek mohl začít. Scházíme se každý týden dvě až čtyři hodiny přímo u mě doma, kde mám zázemí a všechno potřebné vybavení. Děti to hrozně baví,“ říká Rybář.

Pět z nich je včelařením už teď nadšeno tolik, že musel na jednu z hodin pozvat i jejich rodiče. Domů si odnesli technické výkresy na zhotovení úlů a přemýšlí o tom, že celá rodina začne včelařit aktivně.

ONDŘEJ BACÍK