VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rudické propadání ukrývá několik nej

RUDICE - Jedním z nich je nejhlubší propast v České republice. Právě na dně propasti, v hloubce 153 metrů, stála redaktorka Deníku

3.9.2007
SDÍLEJ:

Za neustálé přítomnosti vody dorůstá v podzemí nádherná krápníková výzdoba.Foto: Josef Kulaviak

Neděle. Devět hodin ráno. Osm nadšenců a dva speleologové se scházejí v areálu Větrného mlýna v Rudici a mají jasný cíl – prohlédnout si přírodní krásy, které většině lidí zůstanou skryty. Jeskynní systém, který začíná v Rudici a končí na Býčí skále, je se svojí délkou více jak dvanáct kilometrů druhý nejdelší v České republice. My však zdoláme jen jeho část, asi dva a půl kilometru. Nejdříve je ale nutné na sebe nasoukat kombinézu neboli overal a obout, pro menší lidi skoro až do pasu, vysoké černé gumáky. Ještě nasadíme přilbu, na kterou doplníme světlo, a jde se.
Do Rudického propadání, které je veřejnosti sice nepřístupné, ale rudičtí jeskyňáři pro zájemce nabízejí kurzy speleologie, vstupujeme Horní chodbou. Existuje i Spodní chodba, ale tu zatím slezlo jen pár zkušených speleologů. Jde se totiž přes vodopády, které padají do hloubky osmdesát šest metrů a ústí do Hugonova dómu, kde se obě chodby spojují. Ideálním obdobím ke zdolání velmi náročné Spodní chodby, která si před několika roky kvůli neopatrnosti vyžádala první lidský život v propadání, je tuhá zima, kdy voda zamrzá a vznikají nádherné ledopády.


Horní chodba je jednodušší. Po několika metrech se dostáváme k železné bráně, kterou sem jeskyňáři dali, aby zabránili vstupu lidem, kteří by bez vybavení mohli v podzemí zahynout. Zašramotí klíč a poslední překážka do černé tmy padne. „Je málo vody, a tak je ticho. Když jsem tady ale byl v loni na jaře, už odsud jsem slyšel hukot vody z Hugonova dómu. To jsem tu ale nebyl s výpravou. S tou se chodí, aby voda byla tak na holínky. Velké přílivové deště jsou v propadání nebezpečné. Proto pokaždé, když jdu se skupinou dolů, někdo nahoře o tom ví,“ vysvětluje náš průvodce, který je v podzemí jako doma a který především kurzy vede, Alois Nejezchleb.
Hned pod železnou bránou je první žebřík. Radou hlavně se pořádně držet a zbytečně se nekoukat dolů se všichni řídí. Každý ví, že jeden špatný krok může znamenat smrt. „Vážné zranění jsme tady zatím naštěstí neměli. Jen jednou tady jednomu klukovi vyskočilo vyhazovací rameno, pak se mu ale zase vrátilo zpátky,“ říká.

Patnáct žebříků musí návštěvník Rudického propadání slézt, aby se dostal do hloubky asi 190 metrů.

V úžinách dosahuje voda do výšky dvou metrů, proto jsou zde natažena lana.Žebřík následuje žebřík. Tím nejdelším, patnáctimetrovým, se dostáváme do Hugonova dómu. Díky nízkému vodnímu stavu máme unikátní pohled na vodopád, který vytéká ze Spodní chodby. „Je opravdu málo vody. Jindy není vodopád vůbec vidět, všude je jen vodní tříšť a pára,“ upozorňuje průvodce.
Jsme v hloubce kolem sto padesáti metrů. Brouzdáme se vodou a žebříky střídají lana, přesněji lanové traverzy. Jedno lano nahoře na ruce, druhé dole na nohy. Mokré gumáky kloužou, ale člověk se drží, co to jde. Jsou pod ním totiž dva metry vody. Lana konečně, aspoň na nějakou dobu, opouštíme a docházíme k Tipečku, který je zdrojem pitné vody pro Rudici a především pak ke skvostu propadání – ke Kašně. Bílo žlutá nádhera vytvořená ze srostlých krápníků, po které neúnavně stéká voda. Kašna se neustále zvětšuje. Může za to rychle rostoucí sintr, který pořád také přibývá na žebříku, který se nad Kašnou ve tmě ukrývá. Tento žebřík v propadání jednou jeskyňáři zapomněli, na něm za tu dobu vyrostla několika centimetrová vrstva sintru. Teď zasintrovaný žebřík plní nejeden prospekt informující o obci Rudice.
V blízkosti Kašny je celorepublikový unikát. „Právě stojíte na dně nejhlubší suché propasti u nás. Jsme v hloubce sto padesáti tří metrů,“ říká Nejezchleb, který Rudickou propast objevil, a zároveň zmiňuje další tři nej Rudického propadání v České republice: „Nejvyšší podzemní vodopád, největší krasový ponor a Obří dóm je nejmohutnější prostorou,“jmenuje.


Přestože zážitků už máme mnoho, ten jeden z největších je teprve před námi. Je jím chodba vzdechů. Mezi jeskyňáři často pojmenovávána „K… chodba“. Když jsem asi v polovině, začínám ji také tak říkat. „Máme největší overal a kdo se do něj nevejde, tak už má v chodbě problém,“ směje se na začátku těžkého terénu jeskyňář. Úzká, pětašedesát metrů dlouhá, chodba se zdá být nekonečná. Ze začátku lezu jako třetí, ale záhy se dostávám do popředí. „Jestli chcete něco vyfotit, tak tady je jediné dobré místo,“ upozorňuje mě průvodce. Zkřehlými prsty vydělávám foťák a namáčknutá ve štěrbině fotím o sto šest. Kolem mě se za hlasitého funění a nadávání proplazí celá skupina. Na prsou s foťákem je za několik minut následuji a při plazení vodou děkuji za svou malou výšku.

 Zde si především větší lidé sáhnou hluboko do svých sil. Úzká a několik desítek metrů dlouhá chodba je jedním z nejsilnějších zážitků z Rudického propadání. Na plazení ve vodě a bahně málokdo zapomene. Zde si především větší lidé sáhnou hluboko do svých sil. Úzká a několik desítek metrů dlouhá chodba je jedním z nejsilnějších zážitků z Rudického propadání. Na plazení ve vodě a bahně málokdo zapomene.


Přicházíme k přítoku Staré řeky. Napravo od nás je chodba Staré řeky, která skrývá mnohá tajemství a především výzvu pro jeskyňáře. „Je možné, že zde bude tří až čtyř kilometrový jeskynní systém. Do závrtu u Svážné Studny, který je mezi Rudicí a Lažánkami, se totiž nalila obarvená voda a ona vytekla tady v chodbě Staré řeky,“ prozrazuje Nejezchleb.

V úžinách dosahuje voda do výšky dvou metrů, proto jsou zde natažena lana.


Ujdeme dalších několik desítek metrů. Opět jsou tu lana. Přichycená jako klíště pomalu postupuji vpřed. Zde naopak na svou malou výšku nadávám. V kritickém bodě, na konci jednoho lana a na začátku druhého, nemohu na lano dosáhnout. „To dělali kluci jeskyňáři, kteří byli vysocí, musíme to dát níž,“ reaguje na moje zápolení průvodce. Pevná půda pod nohama každému vrací úsměv. Obdivujeme pestrou krápníkovou výzdobu a dostáváme se k cíli cesty – do Rudického dómu, který je pod dělnickým domem. „Hned vedle dělňáku je obchod, kde je ve sklepě ponor. Kdyby nám navrchu narazili dvě bečky piva, tak se za patnáct minut můžeme tady napít,“ přidává k lepšímu Nejezchleb, který upozorňuje, že dál nepůjdeme. „Tam už jsou nízké polosifóny, které jsou ucpány sedimenty.“


Vracíme se. Opět lana, chodba vzdechů, žebříky. Po skoro čtyřech hodinách jsme zase na světle božím. Když se pak na Větrném mlýně převlékáme, plni nadšení a zážitků, všichni jsme nakonec především rádi, že jsme to přežili. Škoda, že nepřežil i můj foťák.

3.9.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
12

RegioJet výrazně omezí autobusy mezi Prahou a Brnem, posílí vlaky

Vandal v Moravském krasu umisťuje znaky s moravskou orlicí.

Zničené cedule s českým lvem nahradily nové. Řádění vandala prozatím ustalo

Školákům pomáhají při výuce roboti. U dětí rozvíjí logické myšlení

Vyškov – Jsou drobní, blikají a poslouchají rozkazy. Na Základní škole Purkyňova ve Vyškově se školáci učí s pomocí malých robotů, takzvaných Ozobotů. Žáci se díky nim zábavným způsobem seznamují se základy programování.

Novorozená miminka Blanenska 46. týdne 2017

Blanensko - Novorozená miminka 46. týdne roku 2017. Celá redakce přeje novorozeným miminkům vše nejlepší do začínajícího života.

Konec kolon. Vlaky zastavují ve stanici dál a neblokují závory u přejezdu

Blansko – Spuštěné závory, dlouhé minuty v kolonách, nervy na pochodu. Tak to vypadá denně před železničním přejezdem ve stanici Blansko-město. To se má nyní z pohledu řidičů aspoň trochu změnit k lepšímu. „Vlaky ve směru Brno – Svitavy zastavovaly tak, že posledním vagonem stály za zabezpečovacím zařízením, které zvedá závory. Proto zůstávaly závory spuštěné déle, než bylo nutné. Na obou stranách přejezdu se pak tvořily kolony, které komplikovaly dopravu ve městě,“ objasnil starosta Blanska Ivo Polák.

Fotbalové Blansko přežilo krizový podzim. Na jaře trenér Maša už nezačne od nuly

Blansko - Plánovanou předehrávku prvního jarního kola svých soutěží moravská řídící komise fotbalu zrušila. V FK Blansko tak mohou předstihu bilancovat první podzim v divizi po sestupu z Moravskoslezské ligy. „Chybí mně body ze Strání a z domácích remíz,“ říká trenér Martin Maša.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT