Do skautského tábořiště Randulka u Němčic mířím od silnice hrbolatou a bahnitou cestou. Po chvíli kodrcání se přede mnou objevuje palouček jako z pohádky. Na něm jsou skautské stany, indiánský totem, srub a hlavně kupa dětí, zaujatě plnící důležité úkoly.Skauti totiž musí ubránit tábořiště proti černému rytíři a tak pilně trénují. „Kdyby na tábořiště černý rytíř zaútočil, musíme na něj být připraveni," vysvětluje hlavní vedoucí boskovického oddílu s názvem Oičego Iveta Dobešová, která má přezdívku Mandarinka.

Hned na prvním stanovišti bojují kluci uprostřed kruhu z lana. Každý drží lžíci a navzájem se ji snaží tomu druhému vyrazit. Po chvilce se už kluci z kruhu vytlačují celí, lžíce nelžíce a ostatní Vlčata, tak se družince malých kluků mezi Skauty říká, jim nadšeně fandí. Na druhém stanovišti trénuje další skupinka přetahování o lano. I tady si po chvilce děti soutěž poupravují podle svého a skáčou přes něj jako přes švihadlo.

Další stanoviště je indiánský běh. Z malých závodníků čiší naprosté soustředění. Přenášet šišky po jedné z kamenů za startovní čáru a zase zpět v co nejkratším čase není jen tak. Malý Vojta z družinky Vlčat se ještě trochu rozcvičí a jde se na věc. Běhá sem a tam jako o život. „Vypadá to náročně, ale děti jen tak neunavíme, spíš jsme unavení my dospělí," směje se Mandarinka.

O pár metrů dál v lese se zase kluci proplétají mezi provázkem, uvázaným mezi stromy a nesmí se ho dotknout. Podle Vlčat ale není těžké černého rytíře porazit. „Už jsme si udělali i zbraně a až dojdou, budu ho bouchat rukou!" křičí na mě hošík od stanoviště s provázkem.

Kuře k obědu

Zbraněmi myslí novinové koule, které děti vytvářeli předchozí den, když pršelo. „Program pro děti na každý den vymýšlíme předem, tady na táboře by na to už vůbec nebyl čas, upravíme ho pak jen podle počasí," říká Mandarinka.

To už ale ze srubu voní oběd. „Dnes budeme mít kuřata," ukazuje jedna ze skautek, která dnes vaří, na kuřata vyskládaná na stole. Musí nasytit dvacet sedm krků. „Teď tady máme jeden oddíl, to je sedmnáct dětí. K tomu je tady deset vedoucích nad patnáct let," počítá hlavní vedoucí tábora Karel Šafář.

Louku na Randulce, jak se tady místu říká, koupilo společně před lety devět nadšených skautů pro pořádání skautských táborů. „Od té doby, co jsem jako malá těsně před šedesátým osmým rokem jezdila na skautské tábory se na nich do dneška nic nezměnilo, má to pořád svoje kouzlo. Možná jen spacáky mají děti lepší," říká jedna z devíti zakladatelů tábořiště Jaromíra Vítková z Boskovic. A na otázku, jestli se dětem stýská se mi dostává jasná odpověď. „Ne!" křičí rezolutně hlouček malých skautů.

EVA ONDRÁČKOVÁ