Co vás vedlo k tomu založit Unii pro řeku Moravu?
Chtěli jsme a i nadále chceme podpořit život na řekách. Proto se před patnácti lety sešlo několik brněnských odborníků, včetně mě, a rozhodli jsme se, že založíme nevládní neziskové občanské sdružení, jehož hlavním cílem bude ochrana přírody a krajiny v povodí řeky Moravy a Vláry na území České republiky.

Měli jste při zakládání unie nějakou inspiraci v zahraničí?
Samozřejmě že jsme věděli, že v západní Evropě už téma ochrany a života kolem řek nějak řeší. Ke zformování naší organizace nás však přivedl spíše příklad slovenský. Na Slovensku totiž podobné sdružení založili tak rok před námi, říkali tomu Slovenska riečna sieť, a věnovali se řekám na celém Slovensku. Po pár letech ale jejich sdružení zaniklo, zatímco naše po patnácti letech ještě pořád existuje.

Je v České republice ještě nějaké jiné podobné sdružení?
Ne, v této organizační struktuře jsme ojedinělým sdružením. Na ostatních povodích nějaké to nadšení časem utichlo, a pak přišly i různé tlaky a důrazy na ekonomiku. Jsou ale organizace, například Arnika nebo Hnutí Duha, které se v této problematice angažují, i když to není v rámci povodí.

Jak konkrétně unie „bojuje“ za čistší řeky a lepší život kolem řek?
Cílem sdružení je podporovat život ve všech vodních tocích a na jejich březích. Usilujeme o jejich čistotu a iniciujeme ekologicky orientované možnosti ochrany vod v celém povodí. Zákon o ochraně přírody a krajiny a stejně i zákon vodní nám umožňuje, abychom se účastnili různých správních řízení, které se vedou k této problematice. Při své činnosti se tedy obracíme na starosty obcí, obecní zastupitelstva, správce toků, rybářské svazy, další dobrovolné organizace a vůbec všechny, kdo u řek bydlí, hospodaří a mají je rádi. Chceme společně podporovat všechny formy života a zvelebení všech přítoků i samotné řeky Moravy, sídel, která na nich leží, a přírody, která je obklopuje. Finančně jsme podporováni pomocí grantů z evropských fondů, z Nadace Partnerství či z ministerstva životního prostředí. Ročně pro naši činnost máme asi milion korun, i když se to samozřejmě mění rok od roku.

close zoom_in

Kolik má vaše sdružení členů?
Asi kolem padesáti. To nejsou jen jednotlivci, ale také různé ekologické nevládní organizace. Dbáme na to, abychom měli dostatek odborníků. Ten odborný náboj, který to mělo již při zakládání unie, se hodně projevil po povodních na Moravě v roce 1997. Tehdy byla snaha vybudovat několik velkých přehrad, tedy řešit to technicky. My jsme však navrhli ekologický pohled. Částečně jsme měli úspěch. Od většiny velkých přehrad se upustilo, teď se jedná už jen o dvou. I nadále si ale myslím, že setrvačnost tohoto technického způsobu nazírání na vodní hospodářství pořád přetrvává. Přestože bychom očekávali, že přerod z technického pohledu na ekologický by měl být daleko rychlejší, protože v roce 2001 přijala Evropská unie jednu významnou směrnici, takzvanou Rámcovou směrnici pro vodní politiku, která s naším vstupem do Evropské unie byla začleněna do vodního zákona. Domníváme se, že ale nebyla aplikována dokonale. Při vytváření perspektivních plánů, které se podle této směrnice zpracovávají a které mají být hotové v roce 2009 a v roce 2015 už mají být uskutečňovány na řekách, se totiž často jede po starém.

Proč?
U nás je hydrotechnická škola, která se zakládá na velké tradici Rakouska-Uherska, kdy se regulovaly řeky a viděl se v tom pouze hospodářský prospěch. Vliv na to mělo také jisté „zabetonování“ za ostnatými dráty vůči Západní Evropě v době komunismu. Na západě se vodní hospodářství tehdy ubíralo jinými cestami. Byli jsme nedávno na exkurzi v Bavorsku, kde nám místní vodohospodáři jasně ukázali, jak řeku revitalizovat mimo zastavěné území nebo jak se k řece chovat, když protéká zastavěným územím. Vybudovali u řeky různá hřiště, odpočinková místa či brouzdaliště pro děti. Uvědomili si, že mít řeku znamená velký dar. A řeky, tedy i Svitava, patří nám všem.

Na internetových stránkách unie představujete cíle vašeho sdružení. Můžete je více přiblížit?
Chceme řekám navrátit jejich funkci ekologickou a také funkci užitnou pro lidi, kteří kolem řeky bydlí.Vidíme, kolik řek je odpřírodněných. Tedy kolik toků, které dříve měly svůj přirozený vývoj, je zregulovaných, mají svá nová koryta, čímž se změnila jejich trasa a také výška vody. Jinak se totiž chová tok, který měl různé meandry a my ho najednou uděláme rovně. Řeku zmenšíme o jednu třetinu nebo dokonce o polovinu její délky, ale ten výškový rozdíl mezi začátkem a koncem zůstává stejný. Takže potom se musí, aby se dosáhlo stejného spádu, mezitím vybudovat jezy nebo stupně, které mohou být ale pro vodní živočichy, především tedy pro ryby, neprostupné. Naše sdružení si uvědomuje, že regulovaná řeka funguje úplně jinak než řeka přirozená. Cílem tedy je navrátit řece dynamiku přirozeného vývoje, protože řeka je živý organismus, vyvíjí se. Jde nám tudíž o revitalizaci říčních toků. Sice už patnáct let program na revitalizaci říčních systémů existuje, má ale omezené finanční prostředky. Navíc se nevyužívá důsledně k tomu, k čemu byl určen, ale financovalo se z něj například čištění rybníků. Problémem je, že resort vodního hospodářství je rozdělen mezi dvě ministerstva – mezi ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství - ale peníze, které se točí kolem vodních toků a přehrad, jsou na ministerstvu zemědělství, zatímco na ministerstvu životního prostředí, které by se mělo starat o ekologickou stránku vodních toků, je peněz málo. Je zcela absurdní, že správa vodních toků a vůbec kompetence kolem vody je rozdělena mezi dvě ministerstva, jejichž vztahy samozřejmě nemohou být dobré.

Angažujete se také v protipovodňové ochraně. Jak chce vaše sdružení ekologicky bojovat proti povodním?
Zásadou je důsledně chránit sídla, a to i před tou největší vodou, která napáchá nejvíce škody. Jde nám o to zvětšit podle možností průtočnou kapacitu koryt ve městech a v obcích nebo vybudovat hráze či zdi. Ty ale mohou být provedeny tak, aby zapadaly do celkového života sídla a aby v případě velké vody pak na poslední chvíli byla možnost doplnit nějaký mobilní prvek, který byl zajistil maximální ochranu. Naopak ale ve volné krajině nechránit území a udělat vše pro to, aby se za povodně mohla voda rozlít po pozemcích. Protože právě díky rozlití voda začne stagnovat, a to velice přispěje k tomu, že kulminace vody v následujícím sídle bude zredukovaná a voda nestoupne do takové výšky. Domníváme se, že to rozlití do volné krajiny je daleko efektivnější než vybudování nějaké nádrže nebo poldru.

Daří se to podle vaší koncepce?
Bohužel musím vyjádřit určité zklamání. Například nejsem příliš spokojený s řešením úpravy řeky Svitavy. Naše unie se o tento problém také zajímala. Iniciovali jsme asi dvě tři setkání se zástupci města a Povodí Moravy a ukázali jsme jim naši představu. Prosazovali jsme, aby se, kde je to možné, říční profil rozšířil a více nadimenzoval, tedy převedl větší množství vody. Jejich řešení totiž v první fázi bylo všude dát jednotný lichoběžníkový profil. Druhým aspektem naší představy bylo, aby řeka, když se uvažuje o jejím novém tvaru, mohla maximálně sloužit pro občany tohoto města. Aby to byl klidový prostor, kde mohou přijít například maminky s kočárky. Také udělat cyklostezky, stezky pro chodce či místo pro piknik. Částečně naše představy vedení města přijalo, ale bohužel ne do důsledku, a mám k tomu nynějšímu řešení vážné výhrady.

Jaké výhrady?
Například za úřadem práce jsme prosazovali, aby se tam řeka rozšířila, vykoupily případně pozemky kolem řeky a vzniklo tam parkoviště, které by bylo součástí rozšířeného koryta řeky. V případě, že by přišla velká voda, auta vyjedou a voda se rozlije do širšího koryta. Nakonec to dopadlo tak, že pozemky se vykoupily, parkoviště tam bude, ale nahoře, tudíž když přijde velká voda, nijak to nepomůže. Další výhradu mám, že když se jedná o nové podobě řeky, že projekt nepočítá s tím, že by se mezi zastávkou Blanska a nádražím zachovala stezka, která tam dříve byla a dnes je zanedbaná. Problémem také je, že chystaná protipovodňová opatření v Blansku, která budou stát kolem šedesáti milionů korun, jsou nedostatečná.

Nedostatečná?
Ano, tato úprava řeky Svitavy proti povodním, tedy protipovodňová ochrana, které se tím dosáhne, bude jen velmi částečná, někde je profil dimenzovaný jen na dvacetiletou vodu a někde na padesátiletou. Tedy každá větší voda než padesátiletá se vylije. Při úpravách není domyšlený doplňkový prvek, který by měl město ochránit i před tou stoletou vodou. Také je na mrtvém bodě zamýšlený poldr u Rájce, kam by se voda při povodni, než dojde do Blanska, rozlila. Pokud se udělají úpravy jen podle tohoto projektu, Blansko bude chráněno pouze proti dvacetileté až padesátileté vodě a v budoucnosti se bude muset ještě něco udělat.

Má unie podporu od široké veřejnosti?
Podpora se obvykle odvíjí od konkrétních případů. Naše veřejnost je ještě pořád zahlcena svými problémy a ty vzdálenější nevnímá. Lidé se ozvou nebo nám vyjádří podporu v okamžiku, když se jedná o konkrétní věc, která se jich přímo dotýká. Je ale potřeba neustále lidem ukazovat, že i když se jich to teď bezprostředně netýká, v budoucnosti to může mít i na ně velký dopad.

Jaké máte plány do budoucna?
Nyní máme projekt Řeky ve městech pro život. V minulých letech jsme jej rozpracovali na úrovni sbírání informací a různých debat a nyní se chceme zaměřit na konkrétní případy. Určitě pro příští období se také budeme angažovat v debatě kolem záměru plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe, ke kterému máme velmi negativní postoj, protože si myslíme, že by vybudování kanálu v podstatě řeky Moravu, Odru a Labe vysloveně usmrtilo.

Vaše sdružení letos působí patnáctý rok. Jak byste tuto dobu zhodnotil?
Jestliže chcete dosáhnout něčeho, co by mělo překonat starý pohled na věc v nový, musíte se připravit na to, že to hodně dlouho trvá a jsou s tím spojeny nějaké těžkosti. To jsme si uvědomili hned na začátku. Přestože nemůžu říct, že naše úspěchy jsou takové, aby nás úplně uspokojovaly, myslíme si, že tato práce není nadarmo. Když se pak setkám s tím, že myšlenky, které jsme před pár lety šířili, říká někdo z jiné strany, například některý starosta, je to pro mě úspěch a malé vítězství.