Všechny stížnosti měly společný základ: zaměstnanci upozorňovali na psychickou šikanu, ponižování, protichůdné příkazy, používání vulgarit ze strany ředitelky, neprofesionální vedení i zneužívání služebního auta. Ve čtvrtek se případem budou zabývat radní Jihomoravského kraje, který DDM zřizuje.

Stížnosti zatím prověřovali úředníci krajského úřadu. Podle vedoucí odboru školství Hany Polákové však úředníci jen těžko mohou prokázat psychickou šikanu. „Nemáme nástroje na to, abychom vedli řádný výslech. Jsme závislí na tvrzení tu jedné strany, tu druhé strany, která jsou ale diametrálně odlišná. Jen soud může nezávisle rozhodnout, může nechat vyhotovit znalecké posudky, jestli skutečně paní ředitelka u zaměstnanců svým jednáním vyvolává psychickou újmu,“ uvedla Poláková. Ta se předminulý týden do DDM osobně vydala, ale i tam se setkala s protichůdnými tvrzeními. „Prostě máme řadu stížností na paní ředitelku, ale proti tomu nám zase chodí dopisy na její podporu,“ doplnila.

Řešení problému nechce odkládat Stanislav Juránek, nový náměstek hejtmana, který má na starosti oblast školství. „Chci to urychleně řešit. Vyžádal jsem si všechny materiály a svolal jsem k věci poradu. Návrh na řešení předložím radě kraje, která se koná ve čtvrtek,“ sdělil Juránek.

Blanenský deník Rovnost má k dispozici desítky vyjádření od různých lidí popisujících konkrétní situace neprofesionálního jednání ředitelky se zaměstnanci. Ke stížnostem se připojil například bývalý zaměstnanec Vít Balák. Popisuje třeba situaci, kdy byl na táboře a ředitelka mu tam přede všemi dětmi přijela oznámit, že ruší jeho dovolenou, na které byli už dříve domluveni. „Paní ředitelka u toho na mě před dětmi křičela a chovala se arogantně,“ uvedl Balák. „Ještě teď, když na ty chvíle vzpomínám, klepou se mi ruce a stahuje se mi žaludek. Opravdu to byl velký psychický teror. Pod takovým vedením se nedá pracovat příliš dlouho bez újmy na psychickém zdraví,“ shrnuje Lenka Juříčková, která v DDM pracovala asi jeden rok.

Největší vlna stížností se na ředitelku snesla letos na jaře, výpověď tehdy dalo několik zaměstnanců včetně dlouholeté zástupkyně ředitelky. Dvě pracovnice kvůli psychickému vyčerpání zůstaly v pracovní neschopnosti. Před časem se do práce vrátily, ale ředitelka podle nich nadále pokračuje v nestandardním chování.

Například Martina Zedková musela první dva dny v práci sedět na chodbě a nesměla se volně pohybovat po budově DDM. Romana Mišurcová po návratu do práce již neměla povolen přístup ke keramické peci, i když keramické kroužky v DDM vedla od roku 2001. „Také jsem se dozvěděla, že již nejsem vedoucí původního oddělení, což se po pár dnech zase najednou změnilo. Moji pracovní poštu kontroluje nový kolega a posílá ji paní ředitelce, na což mám důkaz i svědky,“ popsala Mišurcová.

Ona ani její kolegyně Zedková nemají jako jediné v práci přístup na internet. „Když napíše rodič dítěte, který se například chce přihlásit do mnou vedeného kroužku a ptá se, zda kroužek povedu, tento mail je, aniž bych ho četla, odeslán paní ředitelce. Maminky dětí, které potkávám, se ptají jestli v DDM skutečně pracuji, protože nejsem uvedena jako vedoucí kroužků a neodpovídám jim na jejich maily,“ doplnila Mišurcová.

Martina Zedková se po třech dnech v práci začátkem září pod psychickým tlakem zhroutila a musela vyhledat pomoc lékaře. „Od té doby jsem opět v pracovní neschopnosti,“ uvedla.

Noví zaměstnanci DDM však za svou ředitelkou stojí. „Během období několika měsíců, co v DDM pracujeme, jsme neshledali žádný problém, co se týká chování paní ředitelky. Je přísná a nekompromisní vedoucí, pokud si však člověk plní svoje pracovní povinnosti a respektuje dobře nastavené systémy, které fungují, není problém se na čemkoliv domluvit,“ tvrdí například v dopise, pod který se podepsalo sedm současných zaměstnanců. Sama ředitelka Blanka Kostková v minulosti pro Blanenský deník Rovnost již několikrát odmítla, že by zaměstnance jakkoliv šikanovala.