Naším zvykem se pomalu stává, že na Štědrý den obcházíme restaurace na Blanensku, které polévku nabízejí. Ani letos jsme tradici neporušili. Byli jsme čtyři ochutnavači – já, můj bratr Nikola, František Pitek a Jan Vondráček.

Naší první zastávkou byla restaurace U Kaštánka v Horní Lhotě. Ludmila Matušková připravila zhruba třicet litrů zelňačky, recept klasický, hlavní ingrediencí bylo zelí. Na chuti polévky bylo opravdu znát, že byly použity domácí suroviny a že kuchařka vánoční zelňačku nevaří poprvé.

Na Panoramě v Češkovicích bylo na výběr ze dvou druhů zelňačky v bílé a červené variantě, připraveno bylo přes dvě stě porcí. Ochutnali jsme obě, bílá byla výborná, jako vložka byly použity houby. Červená varianta by se dala nazvat lahůdkovou. Začínali jsme být mírně přesyceni, náš směr byl ale jasný - restaurace U Jiřího na Obůrce.

Pan Osička připravil sto sedmdesát litrů zelňačky. Na to, že bychom viděli zlaté prasátko, jsme mohli zapomenout, kromě zelí totiž v polévce nechyběl špek. Dle našeho mínění byla polévka poctivá, skvěle okořeněná, prostě zelňačka, jak má být. Na Obůrce nabízeli i rybí polévku a vánoční punč, který se podával před restaurací.

Stále více nasyceni jsme mířili do restaurace Lažánky. Pan Alexa připravil pro pocestné pětapadesát litrů. Ze všech ochutnaných polévek měla tato nejvíce vložky, mnoho zelí, skvělou klobásku, navíc byla perfektně okořeněná.
Následovala restaurace Na Kopci v Klepačově. Jiří Šamalík připravil čtyřicet litrů zelňačky zpestřené klobáskou. Zelňačka měla podobnou chuť jako dělá moje babička, klasickou, poctivou.

Při našem putování jsme zjistili, že zájem lidí o porci vánoční zelňačky je čím dál větší. A že polévky podávají výborné. Štědrodenní procházku spojenou s ochutnávkou lze jen doporučit.

TADEÁŠ DANĚK