Ročně se tam na lodičkách sveze kolem dvou set tisíc turistů. V úterý uplyne přesně sto let od první plavby. Tehdy však ještě vedla jen na zlomku současné trasy, která dostala finální podobu v roce 1933. „Punkevní jeskyně v Moravském krasu jsme navštívili několikrát s vnoučaty. Byli jsme tam v posledních deseti letech se všemi, jak postupně odrůstali. Plavba na lodičkách po říčce Punkvě je krásné pohádkové dobrodružství. Při každé návštěvě jsme se dozvěděli něco nového,“ uvedl Libor Procházka z Klobouček na Vyškovsku.

Punkevní jeskyně objevila v roce 1909 pracovní skupina známého badatele Karla Absolona. Jako první byla o rok později zpřístupněna první část suché větve takzvaný Přední dóm. V následujících letech Absolonovi pracovníci odhalovali další prostory, které se postupně upravovaly a otevíraly veřejnosti.

Absolon věděl, že musí existovat i vodní cesta ze dna Macochy do Pustého žlebu po proudu ponorné řeky Punkvy. „V roce 1920 jeho tým objevil první části vodní plavby proti proudu Punkvy z vývěru v Pustém žlebu sestřelením stropu Wanklova sifonu. Kromě zatopených prostor s jezery narazili také na soustavu vybíhajících suchých chodeb s Masarykovým dómem. Absolon začal ihned pracovat na zpřístupnění i těchto částí,“ řekl Deníku pracovník Správy jeskyní Moravského krasu Petr Zajíček.

První prohlídka Punkevních jeskyní spojená s vodní plavbou se podle dobových záznamů uskutečnila 30. března 1921. V provozu byly tehdy čtyři lodě se šestnácti místy. „Turisté nastoupili na přístavišti u vývěru Punkvy, kde se dnes vystupuje. Projeli část plavby a prohlédli si suchou nohou Masarykův dóm. Po vodě to bylo asi sto padesát metrů,“ upřesnil Zajíček.

Suchou nohou na dno Macochy

Další části zatopeného podzemí ve směru k propasti Macocha objevil Absolonův tým v letech 1921 až 1933.

K definitivnímu propojení došlo 5. února 1933 vyčerpáním Zlého sifonu. „Poté byl strop sifonu v plavební hladině normálního vodní stavu sestřelen. Od 1. července 1933 začal fungovat klasická prohlídka Punkevních jeskyní s celou vodní plavbou tak jak ji známé dnes. Tedy suchou nohou na dno Macochy a odtud na lodičkách se zastávkou v Masarykově dómu,“ dodal Zajíček, kterému s kolegy v těchto dnech vychází kniha Karel Absolon – objevitel, manažer, vědec.

Podle vedoucího provozu Punkevních jeskyní Hynka Pavelky zůstala celková trasa desítky let bez zásadních změn. Menší kosmetické úpravy přišly na řadu v roce 1982, kdy do podzemí dorazily nové lodě z Komárna, které byly rozměrnější. Plavbu mohou v podzemí zkrátit nebo zrušit úplně povodně nebo naopak dlouhotrvající sucho. To už se v minulosti několikrát stalo.

Nyní jsou Punkevní jeskyně uzavřené kvůli epidemii koranaviru. „Na trase plavby se muselo provést několik menších odstřelů. V devadesátých letech pak došlo na kompletní rekonstrukci elektrických rozvodů. Před několika lety upravila provoz plavby nová vyhlášky. Převozníci musejí mít nově kapitánské zkoušky,“ vysvětlil Pavelka.

Původně dřevěné pramice

Před časem také jeskyňáři postupně obměnili lodní flotilu. Původně vozily turisty v podzemí dřevěné pramice, které později vystřídali hliníkové a železné lodě. Nyní Punkvu brázdí desítka člunů. Každý z nich uveze osmnáct lidí a má dva elektromotory na lithiové baterie.

První z nich jeskyňáři pojmenovali po po významném krasovém badateli Jindřichu Wankelovi. V podzemí také tradičně zahajují sezonu zimního plavání otužilci, kteří plavou z jeskyní říčkou Punkvou do přístaviště.