Jak jste se k podnikání se sušenými moučnými červy vlastně dostal?

Dlouho jsem slýchával, že hmyz je potravina budoucnosti. Dávalo mi to smysl. Blesklo mi hlavou, že živočišná výroba, v takové podobě jako je nyní, je dlouhodobě neudržitelná. Lidí já stále víc a nároky na stravu se zvyšují. Jenže se nic nedělo. Tak jsem si řekl, že jediný způsob, jak něco změnit, je pustit se do toho sám. Ideální práce pro mě. Secvaklo mi to jako hodinový strojek.

Proč právě mouční červi?

Relativně snadno se zpracovávají a chovatelé je u nás umějí vyprodukovat. Dodávají se jako krmivo ve velkém do různých zverimexů nebo zoologických zahrad. Moje představa byla, že z moučných červů vyrobíme prášek, který se pak zakomponuje do müsli tyčinek. Chov jsem si chtěl původně zajistit sám, ale byla to slepá ulička. U hmyzu to není jako u prasete, kde je spousta příruček a k chovu se dá dohledat spousta informací. To u hmyzu neplatí, tam vám nikdo neporadí. Uvědomil jsem si, že chovem červů bych strávil obrovské množství času. Proto je kupujeme z farmy na Vysočině.

Čím jste se do té doby živil?

Měl jsem firmu, kde jsem prodával modely autíček a letadélek. Dařilo se mi, ale přestalo mě to bavit a firmu jsem prodal. Rodičům se těžko vysvětlovalo, že opouštím fungující firmu a budu podnikat ve výrobě potravin z hmyzu. Hlavně táta to dost těžce nesl. Od počátku to vnímali jako bláznovský počin. A on to tak vlastně byl (smích). Teď už mi věří. Když mám v hlavě nějakou představu, tak si za ní prostě jdu. Nejsem kuchař, ale spíš technolog. Snažím se vyladit nové postupy a procesy.

Začali jste se ženou tedy vyrábět zmíněný prášek do müsli tyčinek?

Ne. Přišli jsme na to, že bychom museli investovat desítky milionů do technologií. A lidé by tento produkt ve finále stejně nechtěli. Touží po zážitku. Tyčinky s příměsí červů by nekupovali. Chtělo to něco jednoduché a myslím si, že křupaví sušení červíci jim zážitek a kus adrenalinu spolehlivě dají. Chuťově je to někde mezi praženými slunečnicovými semínky a kukuřicí. Ale zážitek je nesrovnatelný.

Sušení červi. Jak na ně zákazníci reagují?

Stále bojujeme s obrovskými předsudky. Spousta lidí, jak uslyší slovo červ, si hned představí nějakou mrtvolu. Fuj, hnus. Má k nim už automaticky odpor a do pusy by je v životě nedala. My zpracováváme larvy potemníka moučného, které se chovají na farmě v obilném substrátu. Krmí se mrkví a jablky. Nic, co by člověk normálně nejedl. Skeptičtí byli i prodejci. Kdo ale sušené červíky ochutná, tak si je zamiluje. Je to zábava i zážitek v jednom.

Kde jste začínali s prodejem?

Hlavně na různých festivalech. Pak samozřejmě vinotéky a zdravé výživy. Ze začátku to šlo hodně těžce. Dost nás zabrzdila pandemie koronaviru, ale i to jsme zvládli. Původně jsme měli zpracovnu v Brně a později se přesunuli do Blanska. Nyní už pomalu expandujeme i do supermarketů a do zahraničí. Rozjeli jsme internetový obchod. I v rámci Evropy jsme podle mého ale pořád průkopníci. Potravinářský průmysl čeká ohledně hmyzu jako klíčové suroviny ještě hodně dlouhá cesta.

Zmínil jste minimum informací o chovu moučných červů. Předpokládám, že s jejich úpravou to bylo podobné…

Ano, na všechno jsme si v podstatě museli přijít sami. Bylo to přesně v duchu, jak se říká, pokus omyl. Recepty na zpracování červů jsou u nás a vlastně i v zahraničí stále v plenkách. Například samotné sušení červů je velmi složité. Není to jen o tom strčit je na plechu do trouby. Dá se přitom pokazit spousta věcí.

Kolik červů v Blansku měsíčně zpracujete?

Začínali jsme možná s padesáti kilogramy měsíčně. Nyní jich zpracujeme osm metráků. Plánujeme ale rozšíření výroby na dvojnásobek. Uvidíme, jak zvládneme Vánoce, možná to bude ještě víc.

Jste stále rodinná firma?

Ano. Já, manželka a dvě stálé pracovnice. Jsem hrdý na to, že díky nim se nám podařilo ujít takový kus cesty a daří se nám. Nebylo to jednoduché, o to větší mám radost. Nedávno jsme zabodovali v krajském kole soutěže Firma roku. Pokud bychom uspěli i na republikové úrovni, může to oslovit velké investory a postupně nastartovat využití hmyzu v potravinářství ve velkém. Je to příležitost i pro ostatní. Cesta, jak hmyzí produkty postupně zlevnit na úroveň, že budou levnější než drůbeží maso.

Tím ale zároveň vyšlapáváte cestu konkurenci, ne?

Nechci být žába na prameni. Lidé mi nevěří, že to nedělám kvůli penězům. Stejně jako nežiji kvůli tomu, abych mohl dýchat, tak nepodnikám kvůli tomu, abych měl peníze. Peníze jsou pro mě jenom prostředek k tomu, abych mohl v životě dělat to, co mi dává smysl. Dřív nebo později nás stejně někdo přeroste. Přijdou velcí investoři a v budoucnu se tady rozjedou velké hmyzí farmy. Jsem přesvědčený, že do dvaceti let se tady bude chovat na kila víc hmyzu než drůbeže. Náš produkt vnímám jako takový lamač ledů. Mluví se o něm, je kontroverzní, vyvoláváme emoce. Rád prošlapávám cesty, kterými nikdo nešel a věřím, že v hmyzu je obrovský potenciál. V budoucnu ho podle mě budeme skrytě konzumovat ať už rozmixovaný nebo rozdrcený ve velké části potravin. Jako dostupnou přírodní a hlavně zdravou surovinu.