Teprve před několika lety si nechala změnit pohlaví. Svého rozhodnutí nelituje a nebojí se o něm otevřeně mluvit. „To, že je se mnou něco jinak, jsem si uvědomovala už po skončení studia. Snažila jsem se svůj problém s transsexualitou potlačovat. Ale výsledkem byly deprese a pobyt v psychiatrické léčebně. Takže pak jsem si řekla dost," řekla Kuncová.

Transsexualismus je stav nesouladu mezi psychickým a anatomickým pohlavím. Transsexuálem je buď člověk, který má primární pohlavní znaky muže, ale cítí se být ženou. Nebo člověk, který má primární pohlavní znaky ženy, ale cítí se být mužem. „V posledních letech se to hodně uvolnilo. Lidé se méně stydí a díky dostupnosti informací mohou dříve identifikovat svůj problém. Největší nárůst transsexualismu jsem pozorovala v roce 1989, díky změně společenského klimatu. Další skokové navýšení přišlo s masovým rozšířením internetu a posléze i s využíváním sociálních sítí," uvedla sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková.

Na Blanensku úřady evidují změnu pohlaví a následnou změnu jména zhruba jednou za dva roky. „Máme tady tak jeden případ za dva roky. Je to půl na půl, kdy se z muže stane žena a naopak," sdělila Yvona Havlíčková z blanenské matriky. Podle doktorky Fifkové naopak převažují proměny žen na muže, protože ty jsou přijímány společností lépe a proměna bývá jednoduší než u mužů, kteří se stanou ženami.

Změna pohlaví

Změna pohlaví je běh na dlouhou trať, kdy člověk musí překonat celou řadu překážek. „ V roce 2010 jsem vyhledala odbornici na transsexualismus paní doktorku Fifkovou z pražské nemocnice Motol a moje proměna začala. Série nejrůznějších vyšetření, posouzení sexuologem a předstoupení před komisi, která změnu pohlaví schválí, nebo zamítne," uvedla Kuncová.

Aby se muž stal ženou nebo naopak, musí podstoupit náročnou léčbu a najít odborníka není jen tak. „Prakticky se přeměnami pohlaví zabývá v naší zemi asi šest pracovišť. Odborníků na transsexualismus je dlouhodobě asi šest, ale každý má kolem sebe vytvořen tým spolupracovníků," doplnila Fifková.

Základem této přeměny je psychoterapie. Nezbytná je i hormonální léčba. „Ta spočívá v tom, že do konce života budu brát hormony na potlačení testosteronu a hormony na potlačení druhotných pohlavních znaků, výhodou je, že hormony hradí pojišťovna," dodala Kuncová.

Důležitou roli hrají i chirurgické zákroky, které jsou nezbytné pro dokonalý výsledek proměny. „Samotnou změnu pohlaví, po schválení komisí, hradí pojišťovna. Jenže třeba úpravy obličeje si člověk platí z vlastní kapsy. Mám spravený nos a bradu s dolní čelistí a tyto zákroky mě přišly na čtyřicet čtyři tisíc korun. Nyní ještě uvažuji o změně čela a nadočnicových oblouků a velký otazník u mě visí nad prsními implantáty, nad kterými váhám již několik let," svěřila se Kuncová.

Ta před svou proměnou žila jako muž a měla rodinu. „Měla jsem manželku a dceru. Bohužel bývalá manželka nesla mou přeměnu velice negativně a kvůli tomu se ani nemůžu stýkat s dcerou. Jinak byly reakce v pořádku. Myslím, že mé okolí má přeměna nepřekvapila. Jen díky práci v ženském kolektivu mohla přijít proměna tak pozdě. Kdybych pracovala mezi muži, šla bych do toho dřív. Své proměny nelituji, konečně jsem šťastná," uzavřela své vyprávění Kuncová.

MARTINA SPOUSTOVÁ