Vědci dlouho diskutovali o barvě očí a vlasů. Nakonec dali na radu genetiků a zvolili nejpravděpodobnější variantu. Busta, která je těsně před dokončením, tak bude mít hnědé oči a tmavé vlasy
Pojmenování princezna dal ženě průkopník moravské archeologie v devatenáctém století Jindřich Wankel. „Při nálezu měla totiž na sobě zlaté diadémy, a proto ji považoval za významnou osobnost. Moc o ní nevíme. Rekonstrukce ukázala, že byla hezká," upřesnil Kostroun.
Zlaté šperky bude mít na sobě i vyrobená busta. Tu lidé uvidí už na jaře na výstavě v pavilonu Anthropos. Do konce roku tam chtějí antropologové představit také unikátní zrekonstruovanou kostru neandrtálce.
Příběhu princezny z Býčí skály bude věnovaná rovněž nová kniha. Jejím spoluautorem je archeolog Martin Golec, který Býčí skálu a její okolí dlouhodobě zkoumá. „Část knihy se bude věnovat příběhu a podobě takzvané Wanklovy princezny včetně jejího oblečení. K dostání bude v březnu nebo v dubnu," uvedl Golec.
Jeskyně Býčí skála je běžně nepřístupná. Jeskyňáři ji návštěvníkům ukazují každoročně na tři víkendy v květnu. Součástí je vždy odborný výklad a nějaká zajímavost. „Asi před pěti lety jsme tam vystavovali právě lebku princezny, která byla zapůjčená z Anthroposu," dodal Golec.
Wankel lebku princezny objevil v roce 1872 jako součást halštatského obětiště. O rok později pak svou sbírku představil na světové výstavě ve Vídni. „Už tehdy ji chtěli koupit Američané. Wankel ji však nedal," řekl již dříve archeolog David Šťourač. Dnes je většina badatelovy sbírky součástí přírodovědného muzea ve Vídni. Originál lebky je v brněnském Antroposu.
Býčí skálu i v současné době prozkoumávají členové České speleologické společnosti. Podle Golece, který je členem základní organizace jeskyňářů Býčí skála, nejsou podobné nálezy vyloučené ani dnes.
