Den před šestačtyřicátými narozeninami ho nad ránem ze zálohy ze samopalu zastřelil při jízdě na motorce opilý vojín Jan Ďurina. „Na polní cestě do Vavřince za sebou zjistil motocykl. Vyčkal až se přiblíží a z bezprostřední blízkosti vystřelil proti posádce motocyklu dávku střel. Jednou z nich zasáhl do boku podpraporčíka Alfonse Lakotu. Ten svému zranění krátce na to podlehl,“ stojí v dobovém roszudku vojenského soudu, který má redakce Deníku k dispozici.

K vraždě došlo 29. října 1967. „V těchto dnech si v rodině připomínáme sto let od narození mého dědečka Alfonse, kterého jsem nikdy nepoznala. Nechci, aby se na tento smutný příběh zapomnělo a také moje děti věděly, kdo byl náš předek. Druhé jméno našeho syna jsme proto vybrali právě po něm,“ řekla vnučka zastřeleného policisty Kateřina Kraváčková.

Alfons Lakota se narodil 30. října 1921 v Obůrce. Pracoval jako dělník. Za druhé světové války se zapojil do odboje a skončil v táboře nucených prací nedaleko Vídně. Odtud se mu podařilo uprchnout do Jugoslávie a dostat se k partyzánům. Ne však na dlouho. „Zatkli ho četníci a předali gestapu. To ho mučilo a převezlo do koncentračního tábora v Dachau. Při vyklízení tátova rodného domu, jsme před lety našli dopis, co poslal rodičům. Stálo v něm, že je zdravý a prosí o poslání balíku s jídlem a penězi,“ zavzpomínala Lakotova dcera Ivana Beranová.

Tajemná věštba z ruky

O otce přišla ve třinácti letech. Dodnes si ale ze vzpomínek vybavuje jednu zajímavou událost. „Maminka mi vyprávěla, že když táta utekl za války z tábora nucených prací k partyzánům do Jugoslávie, tak mu tam z ruky věštila nějaká cikánka. Měl se prý vyhnout zelené uniformě. Proto ho chlapi na Obůrce marně lákali k myslivcům. Říkal, že mu jedna uniforma už stačí. U bezpečnosti byla tehdy modrá. Proroctví se ale nakonec naplnilo. Zastřelil ho voják,“ dodala Beranová.

A vnučka Kateřina Kraváčková přidává ještě jednu osudovou spojitost. Tchán její sestry je totiž jeden z postřelených, kteří měli štěstí a palbu opilého slovenského vojína přežil. „Přišli jsme na to úplně náhodou. Myslím, že náš děda dal moji sestru a syna postřeleného pána tam shora nějak dohromady,“ pousmála se žena.

Přirozená autorita

Alfons Lakota nastoupil k tehdejšímu Sboru národní bezpečnosti 4. září 1946 a naposledy byl zařazen jako hlídkový příslušník obvodního oddělení v Blansku. Podle vzpomínek dcery také hlídal trestance z věznice na Mírově. Právě na Šumpersku se seznámil se svojí budoucí ženou a přestěhovali se zpět do jeho rodiště na Obůrku.

Podle pamětníků měl Lakota mezi místními přirozenou autoritu. „Ve službě si dokázal při zákrocích sjednat respekt. Zejména při výkonu služby se svým psem jménem Argo, například v hospodách v Blansku. Rád chodil mezi myslivce ze sdružení Punkva na Obůrce a k „Márince“ na pivo. Podle jeho návrhu se od roku 1962 tanečním zábavám myslivců na Obůrce říkalo Pytlácká noc,“ uvedl Josef Vylášek, který se zabývá historií sousedního Těchova a jeho okolí.

Alfons Lakota zemřel v lokalitě Kněží hora u Petrovic na Blanensku, kde nyní stojí pomníček. Po tragické události dostal vyznamenání Za statečnost in memoriam a byl také posmrtně povýšen na praporčíka. Zanedlouho možná jeho jméno symbolicky ponese jedna z čerstvě vysázených lip právě v blanenské Obůrce.