Zkrotit je musí Alena Skotáková. Odborná asistentka na Fakultě sportovních studií se však v práci nebaví jen pohledem na rostlé i nedorostlé studenty. „Kus úvazku je pedagogické učení, kus je vědecký. To píšu články, skripta a každý rok musím přednášet na konferenci,“ upřesňuje tmavovláska menší postavy. Její největší vášní je tanec. „Zrovna ale nepůsobím v profesionální skupině, takže nemám tu inspiraci,“ prozrazuje o sobě. Ještě na škole ji zaujala práce se zrakově postiženými lidmi. Učila je tančit, z čehož vznikl i záznam na dvd. „Nejtěžší je zrakově postižené lidi motivovat. Oni totiž v životě neviděli nikoho tancovat, takže k tomu nemají vztah. Pokud někteří lidé nejsou slepí od malička, mohli tanec obkoukat. Ale těm, kteří se jako slepí narodili, se musí všechno popsat a navést je,“ sděluje maminka roční dcerky. Dotyky však slepí lidé zrovna nezbožňují.


Na vysoké škole Alena Skotáková vyučuje kromě tance i rytmickou gymnastiku. „Každý sport má nějaký rytmus, takže se tam učí základy, taneční roky, vytleskávat rytmus, počítat doby a tak. Snažím se hodiny oživovat,“ netají se žena, která předcvičuje i power yogu. Za příjemné považovala hodiny jazzového tance, který učila na Janáčkově akademii múzických umění. „Ty lidi to bavilo a chtěli to dělat,“ řekne. O své zkušenosti se ale dělila i s malými dětmi na blanenských uměleckých školách. Vypracovaná blanenská rodačka má však blíž k dospělým. Vtipálek, který k zápočtu na sebe navlíkne ženský lidový kroj a tančí valčík, stojí za to. „Pochopila jsem ale proč ten kroj má,“ usměje se Skotáková. Při testu se chlapcova sukně totiž stala skrýší pro tahák.
Své povolání trenérka považuje za ideální. „Mám čtyřicet dnů dovolené a ještě jezdíme na lyže a na kola,“ říká.