„Děti, zvedněte ruku, kdo ještě nebyl na mši svaté v jeskyni,“ zahájil dětskou bohoslužbu blanenský kaplan Pavel Lazárek. Pár rukou se zvedlo, což svědčilo o tom, že mnozí sem připutovali již poněkolikáté. Letošní ročník tradiční pouti byl sedmý. Do jeskyně se však putovalo již dříve. V roce 1933 byla v jeskyni ve skalním výklenku umístěna socha Panny Marie Lurdské, na počátku padesátých let však byla jeskyně pro turisty uzavřena a socha zmizela. „Potom byly poutě kvůli režimu zrušeny a obnoveny až v roce 2001,“ přiblížil blanenský děkan Václav Trmač.
Pouť věřících se před pár lety spojila i s poutí ministrantů, pro které byl připraven dopolední program. Děti na louce hrály různé hry a soutěže vyvrcholily bojem o Brno. „Soutěžilo asi padesát dětí,“ řekl jeden z organizátorů Bořivoj Sekanina. Odpolední mše byla určena pro děti, v půl šesté pak blanenský děkan Václav Trmač sloužil hlavní mši svatou, kterou doprovodila dechová hudba Bivojanka z Jedovnic.
A proč právě pouť do jeskyně? To názorně vysvětlil vysočanský farář Marcel Javora ve svém kázání. „Tak jako my jsme sestoupili do nitra této hory, tak i člověk musí sestoupit do nitra své duše, jestliže se chce setkat s Bohem,“ sdělil přítomným.
