Mít postižené dítě a vodit ho do běžné základní školy v místě bydliště, kam chodí třeba i jeho sourozenci? Ještě před dvaceti lety téměř nemyslitelné. Nyní však na Blanensku jsou už i malotřídky, kde postiženým dětem vzdělávání umožňují.
„Za poslední roky došlo k opravdu velkému posunu. Daleko víc základních škol se otevírá možnostem integrace, více rodičů prosazuje začlenění svého dítěte do běžných základních škol,“ uvedla Simona Neubauerová z oddělení vzdělávání Krajského úřadu v Brně s tím, že to ale není cesta pro každého. Někdy je totiž pro dítě lepší, aby se vzdělávalo ve speciální škole.
Z krajských statistik vyplývá, že do běžných základních škol na Blanensku dochází devětasedmdesát dětí s různým postižením. Mezi nimi převažují děti s vývojovými poruchami učení a s vývojovými poruchami chování, ve školách však vzdělávají i několik dětí, které prakticky nevidí, neslyší, jsou na vozíku nebo autisté. Vzdělávání postižených dětí umožňují i v šesti malotřídkách na Blanensku, kam chodí celkem sedm žáků.
Pomáhají asistenti
Dívka s Downovým syndromem a chlapec autista dochází do základní školy v Černé Hoře. Učitelům a oběma dětem jsou k ruce asistenti. „Ani jedno z dětí není přímo z Černé Hory, naši školu si vybrali rodiče, když neuspěli v jiných školách. Bývalý pan ředitel byl začlenění postižených dětí do školy nakloněn, nebylo mu zatěžko všechno zařídit. Například asistenty musí schválit Jihomoravský kraj a uvolnit na ně i peníze,“ uvedla zástupkyně ředitele Zdenka Hrachovinová. Ta si myslí, že děti s handicapem jsou ve škole přínosem i pro spolužáky, kteří se tak naučí k postiženým normálně chovat.
Děti pěti ročníků ve dvou třídách mají na starosti ředitelka a učitelka v základní škole ve Vanovicích. Ve druhém ročníku učí i chlapce na vozíku. „Předtím jsme tady žádné takové dítě neměli. Ale Martin je místní, s maminkou byla výborná spolupráce. Chodil zde už i do mateřinky, takže nám připadalo samozřejmé, aby tady chodil i do školy,“ uvedla ředitelka školy Jana Cikánková. Ta v jeho vzdělávání nevidí žádný problém.
Do školy se psem
„Bylo jen třeba sehnat vhodnou asistentku, s tím nám poradili ve speciálně pedagogickém centru v Brně na Kociánce. Odstranili jsme ve škole prahy, do patra ho na vozíku vytáhneme nebo použijeme schodolez. Pro ostatní děti je naprostá samozřejmost mu pomáhat,“ doplnila ředitelka. Od března začal s Martinem chodit do školy i asistenční pes. „Pes je dobře vycvičený, ve škole nijak neruší. Díky němu jsme zde měli zajímavou besedu ze sdružení Pomocné tlapky,“ dodala Jana Cikánková.
Přijetí psa ve vanovické škole potěšilo i ředitelku obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky, která psy cvičí. „V několika školách nám asistenčního psa úplně odmítli. Ale pro dítě je důležité, aby s ním pes chodil i do školy. Hlavně při aktivitách ostatních, kterých se postižené dítě nemůže účastnit, je pro něj totiž pes tím nejlepším parťákem. Jsme rádi, že ve Vanovicích to hned tak pochopili a přijali,“ uvedla ředitelka Hana Pirnerová.
