Sedmnáctiletý Ondřej ze Křtin dochází do blanenské základní školy speciální. Má tam své přátele. O své oblíbené místo však přijde. „Ve škole může zůstat už jen rok. Vůbec si nedovedu představit, až mu řeknu, že tam přestane chodit. Chce být totiž mezi dětmi,“ je smutná jeho maminka, která nezveřejnila své jméno.

Ta spolu s ostatními rodiči objížděla nejrůznější stacionáře. Marně. „Všude je plno. Pak jsme objevili Pěknou modrou v Doubravici. Tam však nebudou moct synovi poskytnout celodenní péči,“ pokračovala žena s tím, že Ondřej prodělal mozkovou obrnu a jeho vývoj se zastavil. Nyní hrozí, že zůstane s maminkou doma.

Nejsou jediní. Jakmile postižení školáci ukončí docházku, věština rodičů s nimi zůstává doma. Tvrdí to ředitelka Základní školy speciální v Blansku. „Děti k nám mohou chodit deset let. Pokud pak nemohou navštěvovat praktické školy nebo odborná učiliště, shání stacionář. Tam však klienti zůstávají mnoho let. Šance, že bude ve stacionáři volné místo, je minimální,“ míní ředitelka Ludmila Konopková.

Blanenskou školu opouštějí děti s větším nebo kombinovaným postižením. „Jsou na vozíčku nebo potřebují k pohybu pomoc. Jiní mají kromě tělesného postižení také mentální defekt,“ přiblížila Konopková. Tyto děti se mohou po ukončení základky vyučit. Podle ředitelky je jediná taková škola v okrese až v Olešnici. „Je to daleko a rodiče by tam své děti museli vozit. Praktické školy a odborná učiliště pro děti ze zvláštní školy jsou ještě v Brně,“ řekla Konopková a dodala, že školáci se mohou zapojit i do běžných učilišť. Jejich rodiče to však neriskují.

Kolem sto čtyřiceti žáků našlo letos útočiště a nové možnosti v olešnické škole. Ta je odborným učilištěm, praktickou školou a internátem v jednom. „Máme hlavně patnácti až osmnáctileté žáky. Lidé však mohou studovat do svých šestadvaceti let,“ nastínil tamní ředitel Pavel Adamec. V Olešnici žáci navštěvují tříleté obory díky kterým získají výuční list. Když nezvolí učiliště, chodí dva roky do praktické školy. Tu však opustí bez výučního listu.

„Mezi žáky je nejoblíbenější kuchařský obor. Letos jsme zaznamenali také zájem o zahrádkářské práce. Tam si mohou žáci udělat řidičák na traktor, my jim na lekce přispíváme penězi,“ sdělil Adamec. Postižení lidé si také vybírají opravářské práce. Účastní se i praxe, kde mohou získat pracovní smlouvu. Do řeznictví nebo mlékárenských prací se nehrnou.

Přesto ne každý má tyto možnosti. A stacionářů na Blanensku v blízké budoucnosti nepřibude. „Je mit o líto, ale nejsou peníze na investice. Finanční trh bude stabilní až za dva roky,“ vysvětlila krajská radní Marie Cacková s tím, že loni vznikla pro postižené lidi na Blanensku doubravická Pěkná modrá. „Řešením by bylo, kdyby stacionáře zavedly nové služby. Lidé by je mohli navštěvovat třeba jen tři hodiny denně,“ navrhla Cacková.