Hledají dlouhodobé pěstouny pro Martínka. „Vyrůstal u drogově závislé matky do svých čtyř měsíců. Bylo podezření na syndrom týraného dítěte. V péči přechodných pěstounů prospívá,“ píše na webu Sdružení pěstounských rodin.

Chlapec potřebuje mámu na plný úvazek. Jako jí byla Miloslava Striová z Blanenska. S manželem neměli vlastní děti, i tak vychovali tři syny a tři dcery. Jako adoptivní rodiče a pěstouni. „Vzali jsme si je z kojeneckého ústavu. Všichni už jsou dospělí. Dvacetileté dcery, co studují, ještě žijí u nás,“ pověděla Deníku.

Žena navíc devátým rokem doprovází i jiné rodiny při kontaktu s biologickými rodiči. Teď má obavy o systém. Na jižní Moravě pěstouni chybějí. „Velmi málo je zvlášť nových pěstounů na přechodnou dobu maximálně jednoho roku. Ti co mají za sebou víc koleček, jsou vyčerpaní,“ potvrzuje Striová.

Chybí i dlouhodobí pěstouni

Předseda Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd upozornil, že dvě třetiny přechodných pěstounů jsou samoživitelky. „Vezmou si dítě třeba už z porodnice. Platí činži, další životní náklady. A pobírají dvacet tisíc hrubého. Už to není o tom, jestli mají zájem pomoci cizímu dítěti, ale jestli vůbec rodinu uživí,“ uvedl Šmýd.

Přechodní pěstouni se starají o veškeré potřeby dítěte, kterému načas (maximálně rok) pomohli v krizové situaci.
Sociální dávku ve stejné výši 20 tisíc korun hrubého pobírají už osm let. Novela má příspěvek navýšit.
Měsíční odměna u dlouhodobých pěstounů při péči o jedno dítě činí 12 tisíc, což neodpovídá ani minimální mzdě.
Podle Sdružení pěstounských rodin nebezpečně ubývá přechodných pěstounů. Na jižní Moravě necelá stovka.

Podle Striové je problémem i nedostatek dlouhodobých pěstounů. „Často není ke komu dítě umístit z přechodné do dlouhodobé péče. Zrovna jsem se setkala s případem chlapce, kdy se krátkodobý pěstoun pro něj raději stal dlouhodobým. Jinak hrozilo, že dítě z rodinné výchovy půjde do ústavu,“ popsala Striová.

Návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí s navýšením peněz pro přechodné pěstouny se ale sdružení nelíbí. Podle nich rozevírá nůžky mezi krátkodobou a dlouhodobou péčí.

Petice

Až peticí nedávno skončila reakce na doporučení zástupkyně veřejného ochránce práv ohledně kontaktu s biologickými rodiči. „Dítě v pěstounské péči má právo na pravidelný kontakt s (biologickými) rodiči, sourozenci a osobami mu blízkými, ledaže soud rozhodl jinak,“ zaznělo mimo jiné z úřadu ombudsmana. Zdůrazňuje, že je důležité se s biologickou rodinou pravidelně setkávat.

Podle kritiků ale může vynucený intenzivnější kontakt děti naopak znejistit a navíc odradit potenciální pěstouny. „Při představě, že je budou co čtrnáct dní vozit za někým na ubytovnu a opakovaně ho vystavovat emocionálním či zraňujícím situacím, se pěstounům nelze divit,“ řekl Šmýd.

K setkáním častěji dochází u krátkodobé péče, kdy není jasné, zda se během jednoho roku vyřeší životní situace u biologických rodičů, aby se jim dítě případně vrátilo do výchovy.

Podle Striové většinou v praxi nefunguje ani domluva mezi rodičem a pěstounem bez pomoci zkušenějšího prostředníka. „S našimi dětmi jsme po celou dobu výchovy o náhradní péči otevřeně mluvili. Odkud přišly, o čem to je. Hovořili jsme i o tom, že až budou starší a mít zájem, podpoříme je v tom, aby svou biologickou rodinu poznali. Pro ně pak ale důležitější byly vztahy v pěstounské rodině, než aby se pídili po vazbách k biologickým rodičům,“ doplnila Striová s tím, že je nakonec vyhledali její dva adoptovaní chlapci, z děvčat jen jedna navázala kontakt přes sociální sítě.