„Dvojjazyčnou mši celebroval biskup Vojtěch Cikrle z Biskupství brněnského. U rakve stála čestná stráž, kterou obstarali zástupci řádů Maltézských rytířů, členů Řádu svatého Jiří a také boskovických skatů. Pan Hugo byl totiž dlouholetý skaut,“ řekl Deníku Rovnost krátce před smutečním obřadem prokurista šlechtické společnosti MP Holding Tomáš Minx.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Vše zlé jsem přežil ve zdraví. A měl krásný život

Hraběte Mensdorffa-Pouilly doprovodila na poslední cestě duchovní hudba. Zazněl výběr z cyklu biblických písní od Antonína Dvořáka. „Z dalších věcí zaznělo například largo z Novosvětské symfonie. Mši doplnily kromě varhan také čelo, housle a zpěv,“ uvedl katedrální varhaník z brněnské katedrály svatého Petra a Pavla Petr Kolař.

V pondělí se příbuzní a veřejnost v kostele svatého Jakuba staršího v Boskovicích na Blanensku loučili se zesnulým hrabětem Hugo Mensdorffem-Pouilly. | Video: Deník/Jan Charvát

Po smutečním obřadu ostatky hraběte převezli na hřbitov v Boskovicích, kde byly uloženy v rodinném hrobě. „Bylo to přání pana Mensdorffa, aby byl pochovaný na společném místě se svým tatínkem a maminkou,“ dodal Tomáš Minx.

Do boskovického kostela se přišla se šlechticem rozloučit v doprovodu manžela například místní důchodkyně Marie Zvěřinová. „Pan hrabě chodil do kostela pravidelně. Později už jezdil na takovém speciálním vozíčku. Vždycky pozdravil a prohodil pár slov. Neměl odstup na to že byl hrabě. Já ho vnímala jako laskavého a milého člověka,“ řekla žena.

Mezi smuteční hosty zasedli příbuzní šlechtické rodiny a jejich větví z několika evropských zemí. Například z Rakouska a Francie. Mezi nimi byl také potomkem kostelecké větve šlechtického rodu Kinských z Vchynic a Tetova František Kinský. „Pana Huga jsem znal o dětství. Byl to bratranec mé matky, vídali jsme se často. Bydlel v Praze, jako my, takže jsme byli v častém kontaktu. Jako jeden z mála odsud neodešel, neemigroval. Bylo to statečnej chlap. Co jsem mu moc přál, že se nakonec mohl po revoluci vrátit domů,“ zavzpomínal na svého vzdáleného příbuzného František Kinský.

Na pohřbu se objevili zástupci boskovické radnice a také politik Josef Svoboda.

Po smutečním obřadu nechala rodina ostatky hraběte převézt na hřbitov v Boskovicích, kde byly uloženy v rodinném hrobě. „Bylo to přání pana Mensdorffa, aby byl pochovaný na společném místě se svým tatínkem a maminkou,“ dodal Tomáš Minx.

Pochod s rakví doprovodil smuteční pochod neznámého autora Věčný sen v podání místní dechovky Boskověnky. V obsazení rumpety, křídlovky, baskřídlovky a tuba. „Hrávali jsme na Svatohubertských slavnostech na boskovickém hradě. Pan hrabě tam za námi vždy přišel a povídal si s námi. Byl lidový, milý, na nic si nehrál. Vždy se zajímal, jestli je o nás na slavnostech dobře postaráno. Ještě letos na podzim tam byl a pak zemřel,“ řekl kapelník Boskověnky Alois Kolář.

Syn hraběte Jan se s otcem u hrobu loučil společně se svojí manželkou a dcerou. Žádost o krátkou vzpomínku s úctou odmítl. „Nezlobte se. Vzpomínek na tátu mám spoustu, ale je to stále velmi živé. Jeho odchod je pro nás velmi bolestný,“ omluvil se Jan Mendsdorff.

Za zesnulého se budou sloužit také dvě zádušní mše. První 18. prosince ve dvě hodiny odpoledne v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově, a druhá 9. ledna v šest hodin večer ve vídeňském Malteserkirche St. Johannes der Täufer.

Šlechtic zemřel v Praze 21. listopadu ve věku čtyřiadevadesáti let. Odešla známá osobnost nejenom Boskovic a Blanenska. Čestný a devoční rytíř Suverénního řádu maltézských rytířů byl také čestným rytířem Řádu svatého Jiří, evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského a někdejším vicekonzulem velvyslanectví v Paříži.

Hugo Mensdorff-Pouilly se narodil za první republiky přímo na zámku v Boskovicích na Blanensku jako čtvrtý syn Alfonsi Karlovi Mensdorff-Pouilly a jeho ženě Marii. Měl čtyři bratry a tři sestry, které všechny přežil. „Studoval gymnázium v Brně a v Boskovicích, které však kvůli režimu nedokončil. Jako jediný ze sourozenců neemigroval do zahraničí. Byl nasazený u Pomocných technických praporů a v době komunismu se živil jako řidič. Umýval také auta a pracoval v automobilové dílně,“ uvedla právní zástupkyně šlechtického rodu Iva Jonášková.

Po sametové revoluci působil Hugo Mensdorff-Pouilly čtyři roky jako vicekonzul v Paříži. Poté na pražském velvyslanectví Suverénního řádu maltézských rytířů. Byl členem správní rady rodinné firmy MP Holding, která spravuje majetek rodu. V uplynulých letech žil střídavě v Praze a také v Boskovicích na zámku.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Úžasná práce! Blanensko zdobí parádní betlémy ze dřeva, pískovce i slámy

Blanensko zdobí parádní betlémy ze dřeva, pískovce i slámy | Video: Deník/Jan Charvát