Podpořím malé a střední zemědělce, říká budoucí ministr Nekula z jihu Moravy

Boj se suchem. Aktuálně je sice vody dostatek, ale bez systémových zásahů se v budoucnu neobjedeme. Je třeba vyhradit peníze a začít budovat rybníky, remízky, aleje. Současně musíme lépe hospodařit s půdou, která je největším rezervoárem vody.

Mašůvecký advent zahájil jaramark. Do vánoční hudby tančiy před kostelem vločky

Souvisí s tím i omezení hnojiv a pesticidů?

Ano, zákazníci si dnes pečlivě hlídají, co jedí a ptají se, zda jsou vypěstované potraviny zdravé či v bio kvalitě. Za jakých podmínek se zvíře chovalo. Tento trend silně vnímám a podporuji. Chci také, aby se takový výrobek stal finančně dostupný pro všechny spotřebitele a nezůstával luxusním zbožím jen pro někoho.

Ve světě se už k přesné aplikaci hnojiv používají třeba drony, dočkáme se toho i u nás?

Je to trend, ve kterém Česká republika rozhodně nesmí zůstat pozadu. Satelity a drony spolu s využitím dat ze senzorů a čidel v zemědělské půdě, či meteorologických údajů v on-line systémech, umožňují aplikovat tyto látky s přesností na centimetry. Zbytečně se tak nezatěžuje půda a v důsledku ani náš organizmus. Funguje to ale také ekologicky i ekonomicky.

Čeká nás také nové období evropské zemědělské politiky, o co budete usilovat?

Například o vyšší možnosti spolufinancování rozvoje venkova, aby byly také peníze na investice v evropském rozvojovém programu. Čeká nás řada dalších výzev, které je zapotřebí zvládnout.

Avizoval jste spolupráci s ministerstvem životního prostředí, doposud se tyto dvě instituce vůči sobě spíš vymezovaly. Podaří se najít společnou řeč?

Těsné provázání zemědělství a ekologie je naší dlouhodobou vizí. Chci úzce spolupracovat s budoucí ministryní pro životní prostředí Annou Hubáčkovou a jsem rád, že se nám podařilo získat oba tyto resorty do své kompetence. Pro lidovce je ekologie důležitá, chceme ji uplatňovat i v každodenní praxi.

Můžete uvést konkrétní příklady?

Je mezi nimi snaha o snížení uhlíkové stopy potravin, tedy zkrácení cesty produktu z pole na talíř spotřebitele. Tak, že zvýšíme spotřebu regionálních potravin a tím omezíme jejich přepravu na dlouhé vzdálenosti. Pro naši republiku je důležitá i potravinová soběstačnost a činnost potravinových bank. K dalším prioritám patří podpora malých a středních zemědělců či ochrana lesních ekosystémů, které se musí ze současných továren na dřevo stát opečovávaným národním dědictvím. Podstatné je, aby ochránci životního prostředí chápali běžný život zemědělců a ti zase nutnost udržitelného rozvoje. Bez vzájemného pochopení se neobejdeme.

Jakou roli v tom hrají například různé spolky, třeba myslivci nebo soukromí zemědělci?

Soukromé vlastníky půdy, myslivce, včelaře, spolky a další, chceme podpořit v tom, aby sázeli stromy, zakládali krajinné prvky a pečovali o soulad zemědělství s ochranou přírody. V praxi to znamená obnovování polních cest, vysazování stromořadí, které přibrzdí větrnou erozi či vysušení krajiny, obnovu či budování mokřadů.

Hodláte změnit zvýhodňování velkých holdingů na úkor drobných zemědělců. Jak?

V tomto chci navázat na předchozí práci Mariana Jurečky, podporovat malé a středních zemědělce a obecně i drobné či střední podnikatele, kteří nejsou součástí holdingových struktur s řadou ekonomických výhod, mezi něž patří třeba nižší úrokové sazby. Vzniká tak nerovnováha, kterou nemohou menší podnikatelé nikdy vyrovnat, pokud nedostanou naši podporu. Za nějaký čas by zde zůstaly jen největší holdingové firmy a to není dobré pro náš venkov, sociální či ekologické pohledy. Přesné parametry je třeba v příštím roce nastavit i v návaznosti na finální legislativu EU.

Zemědělci bojují s nedostatkem pracovníků, obor se stal pro mladé neatraktivní. V čem vidíte příčinu?

Velký podíl na tom nese trend vylidňování venkova, kdy se odborníci, také z oblasti zemědělství, stěhují do velkých měst. Když se člověk podívá na podmínky, které jim jsou na startu jejich pracovního života nabízeny, je to leckdy zcela pochopitelné. Je třeba přenastavit podporu a motivovat lidi k tomu, aby hledali uplatnění ve svém oboru a měli možnost se i dále pracovně rozvíjet.

Může to být i špatná, odtažitá komunikace ve směru k veřejnosti, lze to změnit?

Zde stojíme ještě na začátku. V minulosti byly bohužel tradiční rodinné vazby k půdě zpřetrhané, takže už v takové míře nedochází k plynulému a přirozenému předávání zkušeností, kdy děti navazují na práci svých rodičů a obhospodařují rodinné farmy. S tímto neblahým dědictvím už bojujeme desítky let a je to výzva, se kterou se musíme vypořádat. Sázím i na technologický pokrok, který zemědělství určitě zatraktivňuje.

Jaké zkušenosti starosty se vám budou hodit na ministerstvu? Budou mezi nimi třeba i návyky, které jste se naučil při včelaření, jež je vaším koníčkem?

Obecně se dá říci, že jsem spíš analytický typ, který nejprve zjišťuje, pozoruje a teprve poté rozhoduje. To se mi hodí jak při chovu včel, tak v mém profesním životě.

Už máte nástupce na starostovské křeslo v Těšeticích? S jakým pocitem předáváte obec?

Jsem přesvědčený, že skloubit dohromady tyto dvě funkce by opravdu nešlo. Být starostou v malé obci, kde je příjemná sousedská atmosféra má své nepopiratelné kouzlo, které mi samozřejmě bude chybět. Ale je mi jasné, že není možné se věnovat obojímu. Už jsem domluvený se současným místostarostou, který převezme veškerou moji agendu a vystřídá mě na pozici starosty.