Při posledním sčítání lidu v roce 2011 se v Jihomoravském kraji podíl věřících blížil ke třem desetinám obyvatel. Například biskupství olomoucké, které působí v části Vyškovska, v posledních letech zaznamenává mírný sestup účastníků nedělních bohoslužeb. „Máme sečtenou obvyklou nedělní účast v roce 2015. Tehdy šlo v celé arcidiecézi o 91 088 lidí, v roce 2011 to bylo o zhruba šest tisíc víc,“ uvedl mluvčí Jiří Gračka.
Pokles zaznamenal i Trmač. „Účastníků je skutečně o něco méně než před lety. Je těžké to spočítat, lidé cestují, pořád se něco děje, účast se bohoslužbu od bohoslužby může lišit i v desítkách,“ sdělil farář. Na druhou stranu podotkl, že o víru mají zájem i mladí a rodiny s dětmi. „Na dětskou mši dvakrát měsíčně chodí kolem osmdesáti dětí,“ byl spokojený Trmač.
Zhruba na stejné úrovni se drží návštěvnost bohoslužeb Martina Kopeckého z Církve československé husitské. „V katolické církvi je nedělní povinnost. Kdežto my chodíme do kostela dobrovolně. Nicméně asi posledních pět let jsem doslova zavalený svatbami a křtinami. Ve všech farnostech jsem měl dřív třicet svateb a čtyřicet křtin a dnes jich mám zhruba po sto čtyřiceti,“ podotkl s tím, že v minulosti kromě Blanska chodilo nejvíc věřících na mše v Račicích, naopak v Ruprechtově byl zájem malý. Nyní je to naopak.
Trochu jinak vypadá práce kaplana ve vyškovském Velitelství výcviku – Vojenské akademii. „Mám na starosti vlastně celou posádku, to, zda mě vojáci vyhledají je jen na nich. Jsme v každodenním kontaktu. Na výcviku, na misi, pořád jsem součástí čety,“ přiblížil kaplan Josef Konečný. Kvůli častým přesunům vojáků ale neodhadne, zda se počet věřících mění. „Hodně lidí ani neřekne, že věří, vyplyne to až z řeči,“ přiblížil.
Kolikrát se na něj obrací i nevěřící. „Kaplan má kredit důvěry, i nevěřící ví, že máme zpovědní tajemství. Co se týká bohoslužeb, které se konají v posádkové kapli, ty jsou nepravidelné, spíš účelové. Třeba když se chce někdo modlit za padlého kamaráda,“ sdělil Konečný.
Mezi těmi, co přestali do kostela chodit, nebyl Jaromír Zbořil z Lulče. Ten se snažil účastnit se, alespoň nepravidelně, bohoslužeb i za totality. „A od revoluce chodím pravidelně. I v zahraničí, když jsem na dovolené. Má to pro mě velký význam, v kostele se zklidním, prožívám určitou intimitu s bohem. Víra přispívá k pokoře a pomáhá utužit slušnost a morálku,“ je přesvědčený Zbořil.
Také obě jeho dcery jsou věřící. A k víře vedou i vnoučata. „Někdy se všichni sejdeme v kostele v Lulči, což je krásné, plné rodinné atmosféry,“ usmál se Zbořil. Má pocit, že právě v Lulči se zájem o víru postupně zvyšuje. „Máme kolem dvanácti ministrantů, tři jsou dospělí, zbytek pak děti do patnácti let. Takže ani o mladé nouze není,“ dodal Zbořil.
