„Tohle povolání musí člověka prostě bavit. Já jsem dřív závodně plavala a voda mě vždycky lákala, takže jsem spokojená,“ říká. I při rozhovoru stále jedním okem svědomitě sleduje dění ve vodě. Na její profesi je prý nejtěžší udržet pozornost a zůstávat v pohotovosti. Proti únavě bojuje se svými dvěma kolegyněmi osvěžováním vodou, procházkami kolem bazénu a střídáním stanovišť.

„Fyzicky naše práce náročná není, ale z hlediska psychiky bych se to nebála přirovnat k lékařům nebo učitelům. Když je totiž v aquaparku narváno, nemůžeme si ani chvilku oddechnout. I skočit si pro pití je někdy riskantní,“ říká plavčice.

V její výbavě nesmí chybět červenobílý úbor, záchranné kolo, lékárnička ani nezbytná dávka autority. „Chlapi to mají jako plavčíci přece jenom snazší, protože ten respekt je u nich přirozený. Ani to ale někdy nemusí být výhoda. Když se jednou jeden z našich plavčíků pokoušel prosadit svou, byl napaden a musela dokonce přijet policie,“ popisuje Vencelová úskalí svého povolání. Ona sama se většinou snaží řešit konflikty po dobrém a řídit se heslem „náš zákazník, náš pán“. Nejproblematičtější nejsou podle ní puberťáci, ale mladí, kteří těsně překročili dvacítku. „Když si tihle kluci postaví hlavu, těžko se s nimi dá něco dělat. Jsou už dospělí, jsou silní a když svým chováním ohrožují sebe nebo ostatní, je to problém,“ posteskla si žena, která bdí téměř každý den a někdy i o víkendu nad bezpečností blanenských plavců.

Při provokativní zmínce o teplém obědu se netváří zrovna nadšeně. Po pár hodinách ve sluneční výhni si prý radši dá třeba studený těstovinový salát. Právě kvůli nesnesitelnému vedru tráví většinu času schovaná pod slunečníkem a na opalování ani nemyslí. Ta trocha bronzu, kterou nachytá při úklidu bazénu, jí prý bohatě stačí.

Nejčastěji musí řešit úrazy ze skluzavek a tobogánů. Vykloubená ramena ani vyražené zuby pro ni nejsou nic neobvyklého. „Někdy ale zažijeme i kuriozity. Jednou nám například malé dítě skočilo ze skokanského můstku do čtyřmetrové hloubky. Bohužel až během letu si chlapec vzpomněl na to, že neumí plavat,“ vzpomíná a hned dodává, že zásah byl tehdy tak rychlý, že si klučina ani nestihnul loknout.

ONDŘEJ BACÍK